Vážení přátelé. Protože to je již nějaká doba, co jsem koupil sněžnice firmy TSL hlavně k rozšíření možností fotografování v zimě a lepší pohyblivosti mezi stromy při zkoumání stop zvěře a fotografování, podělím se s vámi o některé své zkušenosti. Ne všichni budou tento článek číst, ale někomu může být včetně fotografií k užitku. Navazuje na předchozí, které měly spíše úvodníkový charakter.

Nějak takhle může vypadat váš návrat domů po delším výletu. Dále již budu popisovat vlastní sněžnice a zkušenosti. Fotografie jsou ryze účelové, nehledejte v nich ani náznak umění.

Nejdříve celkový pohled na pár.

Sněžnice jsem si koupil z důvodu zimního fotografování, kdy potřebuji pohyb mezi stromy, kde se nelze otočit s běžkami, dále umožnění pohybu i v místech bez vyjeté stopy.

Na fotografii vidíte sněžnici s upevněnou botou, všimněte si zadních mechanismů: větší k podložení paty a menší úchyt ke zpevnění paty (na tomto snímu je pata volná)

Na horním snímku je pohled na spodní stranu s hroty, dole potom přední ozubení, opět spodní pohled.

Následuje detailní pohled na podloženou patu při stoupání a ráčnový mechanismus uchycení boty kolem kotníků.

Další snímek ukazuje blíže zadní mechanismus s uvolněnou patou.

A pohled na pevně uchycenou patu.

Takže tolik asi fotografická dokumentace.

Technická specifikace: délka sněžnic 710 mm, váha páru 1830 g, šířka 220 mm. Vhodné do nížiny i pro vysokohorskou turistiku. Je možno použít libovolné boty.

Mé zkušenosti s chůzí: na rozdíl od lyží mi sněžnice umožňují mnohem větší svobodu pohybu v terénu, hlavně zalesněném. Tudíž i mnohem širší pole fotografických objektů. Při vlastní chůzi používám ponejvíce volnou patu, v okamžiku focení event. přípravy ale patu vždy fixuji. Ideální sníh je lehce namrzlý, čerstvým prašanem člověk propadne (zde by možná byl lepší širší odžibwejský typ, ale mé sněžnice vcelku pokládám za univerzální). Pohyboval jsem se v nadmořské výšce od 600 po 900 metrů. Zásadně doporučuji používání dvou teleskopických délkově nastavitelných tyčí s kolečky. Bez nich jste jako indián s kánoí bez pádla. Další nezbytností jsou šusťákové návleky po kolena z materiálu dle finančních možností.

Problémy a zkušenosti s fotografováním: na výpravy zásadně beru monopod. Po zabodnutí do sněhu mi slouží jako ideální stativ, statické snímky fotím na samospoušť. Omezení je ovšem při hlubokém prašanu. Fotografický aparát nosím pod péřovou bundou, nikdy jsem nezaznamenal problémy s čipem či baterkami. Největším nepřítelem je zima. Chůze na sněžnicích je pomalejší než na běžkách a při překonávání delších planin za větru můžete s nevhodným oblečením promrznout. Jako zásadní problém ovšem vidím prochladnutí rukou. Při manipulaci s fotoaparátem (používám Olympus SP-500 UZ digitální) s prokřehnutými prsty je problém se vůbec trefit do ovládacích mechanismů. Z toho důvodu používám monopod s předchozím nastavením. Pokud by mi v této oblasti mohl některý z čtenářů poskytnout radu, byl bych vděčen. Potřebuji úplně tenké rukavice, co nejteplejší, které by neprofoukly při manipulaci s fotografickým aparátem.

To jsou zhruba informace, které mohu čtenáři předat. Event. bližší dotazy budu řešit v kometářích. Bob z fotoblogu.