Tak tohle v Olmiku opravdu nepotřebujeme:-):-)….sníh do pasu? To jsem v životě nezažila:-)…asi bych si ty sněžnice schválně zapomněla doma a válela bych se v těch závějích:-)

Přijeď fotit do hor. Můžeš vyzkoušet běžky, sněžnice i pěšky.

Ted’ nemůžu, ted’ musím stonat:-). A nějak jsem na Fotorománu přehlídla povídání o mozku, sestřičky to na zdravce berou podrobněji, my jsme byli dost ochuzeni:-(, tak si doplňuju znalosti:-)…zajímavý čtení (začalo to tím, že jsem nechápala PROČ to a to lidi přirozeně pozitivněji vnímají na obrázku tam a tam, tak dejme tomu, že už aspoň tuším proč:-) (� marjá, nakonec ještě začnu po tobě loudit skripta:-))

Ahoj Bobe.Nedopatřenim jsem narazila na Tvuj blog a bylo to super.Miluju vše co leze,plazí se ,šustí ,hrabe a léta.Takže všechny Tvé fotky teď travím jak anakonda a je mi blaze.

Bobe, po letmém shlédnutí Tvého nového článku jsem byl nucen setřít z monitoru takzvané makro mého smíchu.. takové intimní a vtipné nahlédnutí do Bobova života, přímo na nohy. Prostě skvělé! A navíc informace o snežnicích, které jsem si dokázal vždycky představit jen jako klasicky provedené, verze dřevo-přezka-provázek. A ejhle, takto vypadají v moderním designu. I když ta první fotka mohla být aspoň osově souměrná. Taktéž se těším, co konkrétního přinese zmínka o Tvém nejmladším synovi, se kterým se na fotoblogu setkáme častěji. A jako poslední bych chtěl napsat, že mě moc potěšil příspěvek Katky. Konečně někdo, komu se líbí ta krásná přírodní havěť víc než ta závorková v textu. Jen tak dál.

Ad Katka: potěšila jsi mne. Již dle komentáře cítím jisté spříznění. Trav fotky pomalu, ještě jich hodně zbývá nezveřejněných a anakonda po jídle dlouho odpočívá.
Ad fotoNuna: na blogu nechci více ukazovat než své nohy, byť v křivé podobě, nejsme zde na modelingu. Katka mne velice potěšila a můj nejmladší syn je kapitola sama o sobě. Ještě o něm uslyšíte a uvidíte jej. Jablko nepadlo daleko od stromu.