S babočkou síťkovanou jsme se již na blogu mohli setkat. Loni v létě jsme se podívali na její letní formu.
Tato babočka má rozpětí do 4 cm. Jarní generace má červenohnědá křídla s černými skvrnami, letní forma je černohnědá s bílými pruhy. U nás se vyskytuje na vlhčích půdách, ve smíšených lesích ve dvou generacích. Můžeme ji spatřit od konce dubna do začátku září. Housenky jsou černé, žijí dohromady na spodní straně listů kopřiv.
A jak je to možné, že se vyskytují dvě formy tohoto motýla? Může za to délka denního světla ( fotoperioda), která ovlivňuje vývoj housenky. Pokud je fotoperioda krátká, housenka se zakuklí, přezimuje a na jaře se vylíhne jarní forma. Při dlouhé fotoperiodě se housenky vylíhnou ještě téhož roku a vzniká letní forma.
Písečná - mokřad, 30.4.2007 :-) Bob
V noci na 30. dubna jsem měl neklidné spaní. Vykřikoval jsem ze spaní jména vil a elfů, čarodějky mi vcházely do snů. Až jsem se ráno vzbudil se slovy: “Valpružina noc”. Ale to je germánský svátek a já jsem v současné době na území Keltů. Takže oslavím svátek Beltine, jedná se přece o podobnou slavnost, křesťané mají také Filipojakubskou noc v tu samou dobu. Mrkl jsem se, kde že je velké shromáždění novodobých Keltů a jejich příznivců. Byl to Archeoskanzen Modrá u Velehradu a tak jsem vyrazil.
Celý článek »
A je tady pokračování článků o zbraních. Kuše Panzer II. - Magnum je mojí první kuší a také nejoblíbenější. Pažba mi sedí jak ulitá, spoušt je přesně na místě, kde má být a do puškohledu se nemusím mračit ani jinak špulit či zavírat oko. Stručně k popisu: Váha 2 kg, lučiště má napínací sílu 150 liber, rychlost šípu kolem 90 m/s. S takto sestavenou kuší za bezvětří jsou výborné výsledky střelby do 60 metrů. V ruce ji ale nenatáhnu. Mé první pokusy jsou popsány v článku: “Kuše Delta Storm”. V současné době používám napínací páku, dříve se jí říkalo “kozí noha”. K ní se ale dostaneme až při vlastní střelbě.
Celý článek »
Ze snímku tohoto motýla mám velkou radost. Jednak je to poprvé, co se mi podařilo jej vyfotit, za další: byl jsem naprosto nepřipraven. Foukal vítr, na fotoaparátu jsem měl setový objektiv, navíc ještě špatně nastavené vyvážení bílé, čas i clonu.
Otakárek ovocný patří mezi naše kriticky ohrožené druhy. Postupně totiž ubývají místa, na kterých se vyskytuje. Jsou to především vyvýšené, neobdělávané plochy porostlé křovisky trnek a hlohů. Je rozšířený v celé Evropě po hranici, která probíhá Saskem a středním Polskem. Na Moravě má dvě generace, v Čechách jednu. Housenka žije na trnce a hlohu, méně často na ovocných stromech.
Pálava, 28.4.2007 :-) Bob
A je tady dokončení předchozího článku (holub domácí). Dalším z trojky je mládě užovky obojkové, která v tůňce lovila pulce.
Užovka obojková patří mezi naše častěji se vyskytující hady. Zasahuje až do výšky kolem 1000 m.n.m., nejčastěji žije na březích vod, tůněk a rybníků. Je možné ji nalézt i v sušších místech. Loví převážně obojživelníky, občas hmyz, rybky a mladé ptáky. V červenci až srpnu klade samice 6-50 vajec pod listí, do mechu nebo do břehů vod. Mláďata se líhnou za dva měsíce. Není jedovatá, pouze vyjímečně při neopatrném zacházení kousne.
Posledním z trojice jsem já. Patřím mezi homo sapiens, občas se ale chovám nerozumně. Vyskytuji se v nejrůznějších nadmořských výškách, v lidských sídlištích, na mezích, v lese, ve skalách i u vod. Ojediněle jsem byl spatřen u moře. Strava universální, vyznačuji se nočními přesuny. Zvláštní znamení: trvale zahalen v oblaku dýmu.
Za poskytnutí fotografie z lomu v Supíkovicích děkuji Lukáši Konečnému (Lacerta)
Písečná - mokřad, 25.4.2007 :-) Bob
