Náhodnému pozorovateli by se při mém fotografování v mokřadech naskytla zajímavá podívaná. Já jsem ležel v bahně na břiše při okraji tůňky a pozoroval lovící mládě užovky. Užovka vystrkovala hlavu nad vodu a a obezřetně sledovala mé pohyby. Poslední účastník, holub, přiletěl na suchou půdu a se zájmem sledoval naše počínání. Taková normální česká trojka, kterou lechtalo sluníčko. A jak to dopadlo?
Cvaklo zrcátko ve fotoaparátu a užovka bleskurychle zmizela ve zvířeném bahně. Já jsem vyměnil makroobjektiv za teleobjektiv, vyfotil holuba a jel se domů usušit. Holub nám zamával křídly a odletěl do koruny stromu. Odpolední klidný příběh. 
Holub domácí představuje domestikovanou formu holuba skalního, který žije v jižní a západní Evropě, severní Africe a Ásii. K jeho ochočení došlo někdy před sedmi tisíci lety v oblasti Mezopotámie, odtud se rozšířil do celého světa. Zdivočelá forma (takzvaný věžák) se vyskytuje snad ve všech městech.  Chová se jen tak, pro okrasu, na závody nebo se holoubata a vajíčka konzumují. Z dřívějších dob (možná i současnosti) je dobře známá holubí pošta, já jako filatelista  dávám přednost olizování známek.  U nás jsou ve volné přírodě původní holub hřivnáč a doupňák.

Písečná - mokřady, 25.4.2007 :-) Bob