Stínka lesní je asi 10 mm dlouhý korýš břidlicově šedého zbarvení s oranžovými cípy hrudních článků (pereonitu). Je rozšířen po celé střední Evropě v horských i podhorských oblastech, žije především pod kůrou mrtvých stromů a ve ztrouchnivělém dřevě.
Za pomoc s determinací děkuji Mgr. Ivanu Tufovi z katedry ekologie a životního prostředí UP Olomouc.
Jeseníky - lázně, 9.9.2007 :-) Bob
Se jménem tohoto fotografa jste se na mém blogu mohli již setkat dříve, například ve článku ”Pavoučí konec roku”, dále v odkazech. Proto mu raději hned předám slovo a budu sledovat, co vykouzlí (fotografická kouzla a experimenty mu jdou nadmíru dobře):
Vážení čtenáři Bobova fotoblogu, dostalo se mi té cti napsat vám o sobě pár řádků.
Začátkem takového povídání je dobré se nějak představit a tak ani já toto nevynechám. Ondra Kapl jméno mé, narozen jsem 31.10.1992 v porodnici. Dnešním dnem je mi tedy 15 a žiju v menším městě kraje Olomouckého - v Mohelnici.
Mojí největší z mnoha zálib je už po několik let fotografie. K fotografování jsem se dostal bohužel paradoxně dosti smutným způsobem. Před čtyřmi roky mi umřel táta. Foťák, kterým fotil naše občasné víkendové výlety, když jsem u něj býval, mi jednoho dne zůstal a fotím s ním dodnes. Za všechno vděčím tátovi. Foťák je v podstatě to poslední, díky tátovi se zabývám uměním… Díky tátovi mám aspoň zlomek jeho obrovskýho talentu. A ten zlomek se snažím pěstovat.
Ve fotografii jsem téměř na úplném začátku, i když fotím čtvrtým rokem. Vlastně se nepovažuju ani za fotografa ve slova smyslu a váze, jakou tomuto slovu osobně přisuzuju.
Jak se stala fotografie nadobro mým koníčkem.
Od doby, co jsem k foťáku přišel a objevil jsem ten červenej čudlík Power, začalo mě bavit mačkat to stříbrný tlačítko nahoře.
Když se dnes podívám na fotky z mých začátků, zahrabané kdesi hluboko na harddisku, přijde mi, že tím cvakáním jsem si tehdy jen posiloval šlachu na ukazováku.
Ale není tomu tak. Všechny ty cvaky mě dodneška posunuly. Sice jsem teprve ze startovní čáry sundal jednu nohu a do pořádnýho sprintu mám zatím daleko, ale každopádně mě fotografie baví se vším všudy a ještě víc mě fascinuje.
Co fotím, co jsem fotil.
Fotím všechno, co mi dnes přijde něčím zajímavý, ač to třeba není zajímavý ničím. Všechno, co vidím, ať už z jakéhokoliv pohledu.
Kdysi jsem začínal u stolu s vodou a kapkama na listech. V levé ruce silná lupa alias makrosklo, v pravé cvakátko, které mě doprovází do dneška, Olympus C-720 UZ.
Ploštice dosahuje délky kolem 11 mm, má značně proměnlivé zbarvení. Vyskytuje se na suchých loukách, travnatých porostech a samozřejmě v obilí. Saje především na nezralých obilkách, na rostlinách zanechává bělavé skvrny, u obilek snižuje hmotnost. Přezimuje jako imago, nová generace se vyskytuje v od srpna. Ochrana se může provádět insekticidy, přirozenými nepřáteli jsou ptáci a draví bezobratlí (Intervertebrata).
Osoblaha, 16.6.2007 :-) Bob
Určitě všichni návštěvníci mají Benátky spojené s gondolami. K samotné dopravě na nějaké místo se ovšem nehodí, slouží pouze jako turistická atrakce. Je zajímavé, že několik gondol i s turisty jsem viděl plout nejen v kanálech, ale také ve vodách laguny.
Na rychlou přepravu v Benátkách slouží motorové lodě, takzvaná vaporetta, která nahrazují normální městskou dopravu.
Benátský karneval (Venice Carnival) 2008 I. - Piazza San
O naší výpravě za dobrodružstvím do benátské laguny bych snad mohl psát věčně. Hlavně co se týče památek. A tak jsem si v tomto článku naši cestu zredukoval na tři historické památky, které tvoří určité dějinné milníky.
Prvním z nich je zřejmě nejstarší stavba v benátské oblasti a tou je katedrála Santa Fosca na ostrově Torcello. Současná stavba pochází z roku 1007 n.l., ale část její vnitřní výbavy (např. mramorová kazatelna) je složena z kusů pocházejících ze 7. století. Na horní a spodní fotografii je apsidová mozaika Madony z 13. století, která podle průvodců patří k nejhezčím v Benátkách.
