Seděl jsem v parku na starém kmeni, pozoroval jarní hemžení hmyzu a liboval si. Paráda, je teplo, svítí sluníčko, na obloze ani mráčku a já konečně můžu chytat lelky. Mnozí čtenáři blogu ví, že to je má nejoblíbenější činnost. Chytat lelky čili lenošit.
Ale nic netrvá věčně. Uprostřed blaženosti sladkého nicnedělání se mé oči toulaly po okolí a já spatřil ploštici, která se chovala podivně. Místo pobíhání po kmeni mizela zadečkem v malé dírce, vykutané ve dřevě neznámým obyvatelem. Popadl jsem fotoaparát a začal zkoumat, co se vlastně děje. Vše uvidíte dál.
Celý článek »
Vytrvalá, 20-30 cm vysoká rostlina, která má hrubý, dužnatý kořen. Listy jsou uspořádány po třech, vyjímečně po čtyřech. Kvete v dubnu až červnu v zastíněných, nejčastěji smíšených lesích, u nás především v Krkonoších, Jesenících a Beskydech. Nikdy se nevyskytuje na kyselých půdách, je častější na vápenci.
Není vyslovně chráněná, ale vyžaduje zvýšenou pozornost. Červená kniha naší přírody ji uvádí v kategorii 4C. V lidovém léčitelství se někdy užíval kořen jako prostředek proti břišní bolesti.
Staré Hamry - Beskydy, 19.4.2008 :-) Bob
Tak takhle si určitě mnozí lidé představují bezstarostný život - sedět na sudu, občas z něj odčerpat a prožívat trvalý stav blaženosti.
Ono to ale nefunguje, alespoň u mne. Tokaj byl jedním z hlavních cílů mé cesty do Maďarska a víno, nevíno, měl jsem potíže s fotografováním. Ať jsem dělal, co chtěl, nedařilo se mi vybrat dobré fotografické kompozice. Pořád mi něco zavazelo - větve, keře, domy, auta, nedostatek prostoru … Disponoval jsem širokou paletou ohniskové vzdálenosti na objektivech: od 17 mm do 300 mm teleobjektivu (násobte crop faktorem 1.6), ale trvalo mi dlouho, než jsem vybral fotky a napsal článek.
Raději tedy k vlastní vesničce: leží na úpatí Zemplínských vrchů a celá oblast, která zahrnuje přes dvě desítky obcí s vinohrady, byla v roce 2002 vyhlášena památkou UNESCO.
Celý článek »
Teplomilná, víceletá nízka bylina, která vytváří větší porosty. Můžeme ji najít především na stráních, mezích a okrajích lesů. V našich oblastech je to běžný druh, často může dojít k záměně s podobnými mochnami.
Krčmáň u Olomouce, 5.4.2008 :-) Bob
Přeslička rolní je víceletá bylina, kterou můžeme nalézt již od časného jara na polích, pastvinách, okrajích lesů i jinde. Vyžaduje víceméně vlhké stanoviště. Lodyha, kterou vidíte na fotografii, vyrůstá časně zjara a je ukončena klasem s výtrusnicemi. Po dozrání a rozprášení výtrusů jarní lodyha odumírá a na její místo nastupuje typicky přeslenitá, zelená letní část rostliny, která se využívá v lékařství a lidovém léčitelství.
Na spodní fotografii je vidět klas se sporangiofory. Jsou to štítkovité polygonální útvary nasedající ve větším množství kolmo na klas, na jejich spodní straně jsou výtrusnice. Výtrusy se udržují pohromadě pomocí spletených vláken (hapter). Po dozrání výtrusnic se haptery hygroskopicky zkroutí, zkrátí a vymrští výtrusy pryč. A to je konec jarního cyklu rostliny.
Přeslička rolní má velké využití v lidovém lékařství. Užívá se ve formě čajů, tinktur, obkladů i ke kloktání. Působí silně diureticky (čili močopudlivě), zastavuje krvácení, snad oddaluje aterosklerozu. Používá se až letní lodyha.
Velkému biologovi Linnému zřejmě tvar přesličky připomínal koňský ocas. V překladu “equus” je kůň a “seta” značí chvost.
Písečná u Jeseníku, 14.4.2008 :-) Bob
