Bližší informace o pavoukovcích můžete najít zde.
   Čeleď běžníkovitých je dobře odlišitelná od ostatních pavouků, jejich tělo je ploché, široké a připomíná kraba. Tito pavouci jsou dobře známí především z květin, kdy všímavý pozorovatel zaznamená spíše jejich větší kořist (motýly, dvoukřídlý i blanokřídlý hmyz). Kořist chytají pomocí předních párů nohou a k usmrcení používají jed.
   Rod Xysticus, kam patří i vyfotografovaný pavouk, je u nás z běžníkovitých zastoupen nejpočetnějí.

Jeseníky - Pomezí, 17.6.2008

   Základní informace o škvorech můžete nalézt zde.
   Tento škvor patří mezi menší teplomilné druhy, je dlouhý kolem 10 mm. Můžeme jej najít na loukách, okrajích lesů, ale i v blízkosti lidských obydlí. Na obrázku je zřejmě samička s osmi zadečkovými články. Škvor je v podstatě všežravý tvor, některý druh potravy může převažovat. Vyvíjí se nedokonalou proměnou.
    K pověrám patří i ta, že škvor zaleze do ucha a prokousne člověku ušní bubínek pomocí zadečkových klíštěk. Osobně si myslím, že to není možné a taky toto tvrzení nebylo nikdy prokázáno. Takže proč se jich bát.

Jeseníky - lázně, 10.6.2008 :-) Bob

   Bližší informace o pavoukovcích můžeme nálezt zde. 
   Samice snovačky je dlouhá (bez nohou) kolem 7 mm, sameček je o něco menší. Na světle hnědé hlavohrudi na boku jsou dva tmavší úzké pruhy, o něco širší je i ve středu, jak je vidět na fotografiích. Zadeček je žlutý nebo bílý s více černými skvrnami, někdy může mít dva červené pruhy.
   Setkat se s ní můžeme v červnu až srpnu, patří mezi naše hojné pavouky. Můžeme ji najít v v zahradách, podél cest a na okrajích lesů. Samička staví pro mláďata modrozelený kokon, mláďata nekrmí.
   Další článek o snovačce je zde.

Jablunkov, 22.8.2008 :-) Bob

   Původně jsem měl představu, že napíši příběh o mém putování se synem po Beskydech. Vandr jsme podnikli v rámci našeho každoročního letního toulání po Česku, ale svůj záměr jsem změnil a vytvořil esej. 
   Pavlík je můj syn. Občas mu říkám “Zrzavý Orme” pro jeho vlasy, nebo taky “Prcku”, aby vynikla moudrost mého stáří. A proč ne. Taky mi na vandru říká “Bobe” a ne “taťku” nebo tak nějak, jak se nazývá biologický otec.
   Ale k ránům: článek jsem přiřadil k rubrice Jak vzniká tento fotoblog. Ideální čas na fotografování je totiž po ránu, kdy lidé spí a hmyz se ještě ospale protahuje. Já pak poletuji s fotoaparátem, blýskám bleskem, kroutím se do nejrůznějších poloh při snaze získat dobrý záběr těsně u země, občas kouřím  cigaretu a poslouchám, jak mi kručí v břiše hlady. A to je čas pro mého syna.

   Vyleze ze stanu, shlédne na mě ze své výšky (nějak narostl a dívá se na mě dolů), zeptá se:”Bobe, jaký byl lov? Co jsi nafotil a co chceš na snídani?”
   A já vím, že den začíná dobře. Nafotografované snímky prohlédnu, najíme se, uklidíme kolem sebe, aby nikdo nepoznal, že jsme tady byli a jdeme dál. A po cestě si povídáme, smějeme se, fotíme, odpočíváme během zastávek a co přinese zítřejší den, to nás nechává v klidu.

   Tak někdy vzniká tento fotoblog.

Beskydy, červenec 2008 :-) Bob

   Bližší informace o řádu kudlanek jsou zde.
   K rezervaci Váté písky u Bzence mám zvláštní vztah. Opakovaně se tam vracím, tento rok již podruhé, a cítím se dobře. Jako bych jel domů. A bodejť ne. Znovu jsem potkal kudlanku (loňské setkání můžete vidět tady včetně informací).
   “Ahoj, Bobe.”
   “Ahoj, kudlanko, jsem rád, že tě po roce zase vidím.”
   “No jo, to ale byla moje příbuzná. Víš, my nežijeme tak dlouho jako lidé. Ale hodně jsme o tobě slyšely. Povídají si o tobě ještěrky, motýli i brouci tady na písku a asi nás máš rád.”
   Trochu mi zrudly uši, řeč kudlanky byla příliš osobní.
   “Kudlanko, můžeš mi zapózovat? Jako v atelieru, kde se fotí portréty?”
   “Pro tebe, Bobe, ano.”

Celý článek »