Bližší informace o řádu kudlanek jsou zde.
   K rezervaci Váté písky u Bzence mám zvláštní vztah. Opakovaně se tam vracím, tento rok již podruhé, a cítím se dobře. Jako bych jel domů. A bodejť ne. Znovu jsem potkal kudlanku (loňské setkání můžete vidět tady včetně informací).
   “Ahoj, Bobe.”
   “Ahoj, kudlanko, jsem rád, že tě po roce zase vidím.”
   “No jo, to ale byla moje příbuzná. Víš, my nežijeme tak dlouho jako lidé. Ale hodně jsme o tobě slyšely. Povídají si o tobě ještěrky, motýli i brouci tady na písku a asi nás máš rád.”
   Trochu mi zrudly uši, řeč kudlanky byla příliš osobní.
   “Kudlanko, můžeš mi zapózovat? Jako v atelieru, kde se fotí portréty?”
   “Pro tebe, Bobe, ano.”

  A kudlanka, kromě toho, že se trochu styděla, mi ukázala svoje zbraně určené na lov.

   Nervózně si okusovala a olizovala nohy, ale vydržela i fotografování.

   Nechtěl jsem ji moc trápit, i když jsem věděl, že pro mě udělá a vydrží hodně. Chvíli jsme si povídali, popřál jsem jí hezké časy a hodně kořisti a rozloučili jsme se. Naposledy se otočila, zamávala, ukázala se v plné kráse a zmizela.

   Tak zase příště.

NPP Váté písky, 15.8.2008 :-) Bob