Dlouhou dobu jsem jezdil na Slovensko kolem Bílých Karpat, díval se na krásné bukové lesy, přemýšlel o hmyzu, rostlinách, duši hor, až jsem zabrzdil auto a vyrazil.
Cestu jsem začal asi čtyři kilometry od nejvyšší hory u Kamenné boudy. Vzhledem k pozdnímu období (byla mi zima, ruce jsem měl studené a hmyz se neobjevil), jsem vršek dosáhnul za krátkou chvilku. Počasí bylo bezvadné, můžete jej vidět na fotografiích. Les mi trochu připomínal Bukové hory u Egeru. Všude samý buk, občas habr, na obloze létaly stíhačky. Asi byly české a slovenské, ovšem hranice pro ně neplatily. Zřejmě letci byli, stejně jako já, federalisté, kteří ještě nepřijmuli rozdělení Československa na Česko a Slovensko.
Na samém vrcholu je vysílací věž a bezvadný výhled. Na další fotografii můžete vidět můj stín při fotografování české strany. Dívám se směrem na Dolní a Horní Němčí a vesnici Hluk, která je známá svojí “jízdou králů”. V Němčí bylo teplo, pro jistotu jsem si vzal bundu a nelitoval jsem. Opíral se do mně vítr a čekal, kdy zmrznu :-).

Celý článek »

                                                         ”Hlava se mi motá
                                                          z teček u slunéček.”
   Tím bych mohl začít článek. Třeba je to krátký rým. Z čeledi slunéčkovitých, opravdových dravců a predátorů v říši brouků, už máme na blogu zástupce 22 teček, 14 teček, 7 teček a jednoho velkého exempláře. Malé čtenáře tohoto článku ale uklidňuji: při počítání teček na těle sluníček si vystačíte s čísly do dvaceti dvou. Schválně, kdo jich v přírodě napočítá víc?
   Slunéčko dvoutečné  je velké kolem 5 mm. Hlava je černá se světlými tykadly, na červených krovkách můžeme najít dvě černé skvrny. Ovšem zbarvení je variabilní, mohou být dokonce jedinci s černými krovkami a dvěma červenými skrnami.
   Je všude hojné, loví na polích v okolí lesů i zahradách. Stejně tak jsou dravé i larvy. V jedné knize našeho entomologa Jiřího Zahradníka jsem se dočetl, že se kořisti může zmocnit, až se jí dotkne makadly. Proto také nejraději loví v koloniích mšic, které se jen málo hýbají. Dospělí brouci přezimují, nová generace se objevuje od července.
   Bližší informace o řádu brouků jsou zde.

Rejvíz, 5.10.2008 :-) Bob
  

   Bližší informace o kobylkách a sarančatech jsou zde.
   Ráno jsem tiše vstal, na záda hodil připravený baťoh s výbavou na fotografování makra, sedl do auta a zamířil na rezervaci Váté písky u Bzence. Protože je podzim a máme přízemní mrazíky, byl jsem zvědavý, jaký hmyz uvidím.
   Na Vátých píscích mi pod nohama křupala jinovatka, sluníčko jen zlehka vykukovalo, ale na listech si poskakovala sarančata. Nevím, jestli jim byla taková zima jako mně, ale nedávaly to najevo.
   Na jednom  z listů jsem našel tuto saranči. Zřejmě se jedná o saranči hnědou (Glyptobothrus brunneus), nemohl jsem ji ale odlišit od příbuzných, jako například od saranče měnlivé (Glyptobothrus biguttulus). Nikterak mi to nevadilo, po době strávené u moře jsem se už těšil jenom na samotné fotografování.
   Poslední dobou mi přišlo pár dotazů na rozlišení sarančat a kobylek, tak opět uvedu takovou laickou odpověď: sarančata mají krátká tykadla, kobylky dlouhá.

NPP Váté písky, 18.10.2008 :-)  Bob

   Při chůzi kolem zrcadla jsem neodolal a naše pokroucené postavy jsem vyfotil. Takže aspoň vidíte, milí čtenáři, kdo to vlastně byl na ostrově Skiathos.
   Při přípravě fotografického vybavení jsme byli maximálně minimalističtí. Fotografka Miriam si nabalila relativně stařičký Panasonic DMC FZ50, polarizační filtr Hama cirkulární, drátěnou spoušť a stativ Manfroto 785B. Tato sestava se dobře osvědčuje člověku, který fotí spíše ze záliby, nechce tahat těžké vybavení a tiskne fotografie maximálně do formátu A4. Obrovskou výhodou je minimální váha  uvedených věcí. Panasonic má slušný rozsah v zoomu a pokryje prakticky všechny oblasti fotografování.
Však si také mladá fotografka pěkně užívala večer v baru a radovala se ze snímků.
   S uvedeným fotoaparátem jsem nějakou dobu fotografoval a musím  říct, že po stránce konstrukční je výborný. Všechny funkce jsou dobře dostupné, fotografie při ISO 100 ujdou. Pokud by měl (teoreticky) v těle čip velikosti APS-C, váhal bych s přechodem na zrcadlovku.

   Já jsem měl s sebou moji standardní výbavu: Canon EOS 30D, zvenčí již značně ošuntělý taháním v blátě, dešti a zimě při makrofotografii, dále objektiv Canon EF-S 17-85 1:4-5,6 IS USM, polarizační a UV filtr. Objektiv jsem si koupil na základě kladné recenze ing. Romana Pihana, ale jsem z něj rozpačitý. Kresba by jakž takž šla, ale má výraznou optickou distorzi a při transportu není jeho délka fixována a objektiv se přední částí vysouvá. Protože se prodává i v setech s novým Canonem EOS 50D, uvádím odkaz na jeho recenzi a čtenář musí vše posoudit sám.
   Moje výbava dostala zabrat, nijak jsem ji nešetřil a na plážích se dost důkladně seznámila se sprškami slané vody, ovšem přežila.

   O Skiathosu bych mohl psát ještě dlouho, ale s články o něm již končím a těším se zpět na makrofotografii, broučky, sarančata, pavoučky a kytky.
   Související články:
Skiathos - dobrodružství v Řecku
Skiathos - plavba kolem pobřeží
Skiathos - pláže I.
Skiathos - pláže II.
Skiathos - hlavní město a Kastro
Skiathos - makrofotografie
Skiathos - pravoslaví

Skiathos - Řecko, září 2008 :-) Bob

    Při mé cestě po ostrově jsem narazil na tento malý kostelík. Byl úplně nový, takřka ještě ve výstavbě a příjemně mě překvapil. Byl otevřený a tak jsem si jej mohl nerušeně v klidu prohlédnout.
   Většina Řeků se hlásí k pravoslavné (ortodoxní) církvi. Konstituovala se postupně ve východní části římské říše a k odštěpení od západní církve došlo definitivně v roce 1054.  Pravoslaví neuznává náboženská dogmata, přijatá římskokatolickou církví po tomto roce. Odlišná je i spiritualita a obřady.

   V každém pravoslavném kostele je ikonostas - dřevěná nebo mramorová stěna se třemi průchody. Prostředními dveřmi může procházet pouze kněz, boční dva jsou diákonské. Stěna má řadu ikon s pravidelným uspořádáním.
Celý článek »