Srdečně zdravím Boba a všechny návštěvníky těchto stránek. Před nějakým časem mě Bob oslovil, jestli bych nenapsal o sobě pár řádek do jeho blogu hostů a tak jsem souhlasil, i když strašně nerad cokoliv píši.
   Tak jdu na to. Jsem ročník 1974 a moje první začátky s fotografováním se datují do roku 1984, kdy jsem si za ušetřené penízky koupil foťáček SMENA 8M. Tenkrát nešlo ani tak o fotografování, ale že mě jako desetiletého kluka  fascinovaly foťáky, prostě ty krabičky, které dělaly ty obrázky a nic víc. Přihlásil jsem se na základce do fotokroužku, abych se vůbec dozvěděl, jak taková fotografie vzniká a abych se to také naučil. Po zasvěcení do tajů analogové fotografie jsem do 16 let fotografoval snímky typu “rodinné foto” a poté, jako většina puberťáků, začal mít jiné zájmy a na fotografování jsem postupně zapomněl.

Celý článek »

   Bližší informace o broucích a galerie jsou zde.
   Zlatohlávek patří mezi brouky z čeledi vrubounovitých, dosahuje délky kolem 2 cm (dle mého názoru až 30 mm) a je ostrůvkovitě rozšířený v celé Evropě. Na krovkách  má bílé pásky a skvrny, barevně je dosti proměnlivý.
   Můžeme jej najít od jara do podzimu především za teplých a slunečních dnů kolem poledne, živí se pylem a lístky hlohu, bezu, růží a dalších podobných květin. Samička klade vajíčka hlavně do ztrouchnivělých pařezů, vývoj larvy trvá několik let.
   Tento brouk létá prazvláštním způsobem. Při fotografování kolem mne najednou prosvištěl, ani jsem něvěděl jak. A přitom jsem ho měl v hledáčku fotoaparátu. Je to tím, že při startu a vlastním letu nemusí roztahovat krovky jako jiní brouci. Jejich okraj je vykrojený a zadní blanitá křídla prostě jen vysune a zmizí.
   A druhá věc je fotografování s makrobleskem. Samozřejmě tady bych zcela změnil charakteristiku zabarvení krovek, blesk hodí odraz a snímek by byl k ničemu. Stejně jako u mnoha jiných druhů hmyzu (škvoři, muchnice jarní …). Takže musím dostat světlo k brouku jiným způsobem. Ale jak? Náš přední makrofotograf Pavel Krásenský má určitě geniální řešení, já ale při fotografování zářím (asi jako když mě políbí pěkná holka), občas se mi rozsvítí v hlavě a očích, zvyšuji ISO, zpevňuji ruku a vůbec. Asi si koupím u Krásenského školící lekci. Stejně o tom už dlouho uvažuji.

Horní Lomná - Beskydy, 5.7.2009 :-) Bob

   Další květiny včetně odkazů na články můžete vidět zde.
   Hořec tolitovitý je vytrvalá, až 60 cm vysoká bylina. Roste především v horských lesích, v bučinách, mezi smrky, ale i na holinách. Kvete od srpna do října, jeho květy jsou tmavě modré, ale viděl jsem i světle modré až šedé.
   Jedná se o chráněný druh (jako všechny hořce).

Řeka - Beskydy, 30.8.2009 :-) Bob

   Bližší informace o řádu stejnokřídlých (Homoptera) můžete najít zde.
   Opravdu ale nevím, proč se mění terminologie ve fauně. Většina knih uvádí tohoto pěkného tvora jako sítinovku, někteří (např. na Biolibu) jako kříska. Jak se má v tom laik vyznat? Stejně si myslím, že DNA analýza mění a bude měnit naše pohledy na příbuzenské vztahy. Jen se nedopustit omylu.
   Tento pěkný křísek dosahuje velikosti do 9 mm. Můžeme jej najít přes léto především na vlhkých půdách, v bažinách, rašeliništích, ale i na okraji lesů, loukách a v zahradách.
   Na čelním štítku (frontoklypeus) má charakteristické světlé hnědé příčné pásky, které jsou uvnitř podélně spojené. Laicky řečeno, má charakteristickou obličejovou část.

  
   Křísek zelený může z našeho pohledu i škodit. Samička poškozuje při větším rozmnožení svým kladélkem na mladých listech ovocné stromky i zeleninu.
   Při fotografování tohoto kříska jsem si musel dávat pozor na prudké pohyby. U sebemenší změny vzdálenosti objektivu odskakoval z listu a já musel čekat, až se bude cítit bezpečně.

Černá Voda, 6.9.2009 :-) Bob

   Bližší informace o plazech jsou zde.
   V lese jsem narazil na tuto krásnou mladou užovku. Sehnul jsem se k ní a v tom - vyzvánění mobilu. Mého. Bože. Ležel jsem s fotoaparátem, v pravé ruce jsem držel Canon 50D s makroobjektivem a bleskem a  doufal, že užovka neuteče. Do levého ucha mi zněl hlas z mobilu a já vyplazoval jazyk, abych napodobil funkci Jacobsonova orgánu v hlavě plaza. Vše naštěstí dopadlo dobře. Užovka zjistila, že jí neublížím, důležitý telefon jsem vyřídil a fotoaparát se nezachvěl.

   Užovka dorůstá délky až 2 metry. Jejím charakteristickým znakem je žlutá skvrna ve tvaru půlměsíce na obou stranách hlavy. Živí se hlavně žábami, pulci a mladými rybami. Areál rozšíření je v celé střední Evropě a západní Ázii. Žije především na křovinatých březích tekoucích i stojatých vod v nížinách. Přezimuje, páření probíhá v květnu a v červnu snáší 15-30 vajec.
   A k Jacobsonově orgánu: má všeobecně pro plazy asi největší význam při zkoumání okolí a lovení kořisti. Špičkou jazyka zachycuje užovka pachy z okolí, vůni kořisti, sexuálního partnera i potencionální nebezpečí. Tyto molekuly přenáší do shluku receptorů (Jacobsonův orgán, organum vomeronasale) v ústní dutině, odkud je informace bleskurychle přenesena a vyhodnocena v mozku.
   Proto také hadi pořád vyplazují jazyk a kmitají jeho špičkou.

Viz také tento článek.

Černá Voda, 6.9.2009 :-) Bob