Bližší informace o broucích a další články s fotografiemi naleznete zde.
   Název článku může být zavádějící, ale proč je tak pojmenován se dozvíte na jeho konci.
   Mandelinka bramborová patří mezi brouky rozšířené v celé Evropě, dostala se k nám z USA během první poloviny padesátých let minulého století, přičemž v 50-tých letech způsobovala značné škody na bramborech.
   Patří do čeledi mandelinkovitých, velká kolem 10 mm. Charakteristické jsou světlé krovky s deseti podélnými černými pruhy. Brouci i jejich larvy ožírají listy lilkovitých rostlin, především brambor a jejich přemnožení může způsobit zničení celé úrody (holožír).
   Po oplození kladou samičky velké množství vajíček, z kukly se v zemi narodí nový brouk, ročně můžou být až 3 generace. Přezimuje dospělec. Mezi jeho přirozené nepřítele patří brouci z čeledi střevlíkovitých, dále ploštice a larvy zlatooček. Jak jsem se dozvěděl na internetu, brambory se ve stejné lokalitě doporučují vysazovat jedenkrát za 4 roky.

   No a jak je to s tím imperialismem?
Celý článek »

   Další obrázky a odkazy na články o obojživelnících jsou zde.
   Vyrazil jsem za známými do Beskyd s tím, že se budu věnovat jim a ne fotografování. I když - vím, že v oblasti, kam jsem jel, se poměrně hojně vyskytují mloci. A v hlavě se mi honily tyto myšlenky:
   “Nebudu fotit, budu se věnovat kamarádům, nebudu se rozptylovat, dlouho jsem je neviděl, schválně si nevezmu makroobjektiv, musím zpracovat hodně fotek, neotravuj, nutkavá myšlenko na zkoumání přírody … Ale co kdybych přece jen narazil na mloka …?”
   Tak jsem sice vzal můj Canon EOS 50D, ale bez makrovýbavy, pouze se základním objektivem Tamron 18-270mm F/3.5-6.3 DiII, který mám  od loňského roku.
   A samozřejmě - už se šeřilo, když jsem scházel do údolí a narazil na mloka, který mi hleděl do očí:
   “Bobe, čekám tady na tebe už drahnou chvíli, málem mě přejelo smradlavé SUV. Vytáhni foťák a hoď s sebou, protože jdu lovit.”
   Nechtěl jsem použít systémový blesk, to u těchto živočichů nemá smysl kvůli odrazům vlhké kůže, zvýšil jsem ISO na 1250 a v houstnoucím šeru pořídil aspoň pár snímků.
   Mlok skvrnitý patří mezi naše ubývající ocasaté obojživelníky. Samec dosahuje délky kolem 16 cm, samice je o trochu větší. Základní zbarvení je černé se žlutými skvrnami. Obývá především listnaté lesy s dostatkem vody v podobě čistých potoků a tůněk. Živí se hlavně slimáky, brouky a jejich larvami, žížalami, patří mezi noční živočichy.
   V pokožce má umístěny jedové žlázy, nejúčinnější složkou u našeho mloka východního je alkaloid Samandaron.
U člověka může kontakt s ním vyvolat pálení sliznic a slzení očí, jiná intoxikace nepřipadá asi v úvahu (neznám nikoho, kdo by pojídal syrové mloky).  U drobných zvířat může způsobit křeče, neklid, obrnu dýchacího ústrojí.

Řeka - Beskydy, 1.6.2013, :-) Bob

   Další fotografie a odkazy na články o motýlech jsou zde.
   Zejkovec (někde taky zvaný žlutokřídlec) hlohový se vyskytuje od května až do září po celé Evropě. Rozpětí křídel je do 4 cm, na žlutém podkladě má hnědě lemovanou bílou skvrnu a pár dalších na okraji.
   Můžeme jej nalézt na křovinatých stráních, světlejších lesech, parcích a zahradách. Patří mezi noční motýly, ale spatřit se dá i přes den.
   Housenka je šedohnědá s hrboly na hřbětě. Žije na listnatých dřevinách, přezimuje kukla. 

PR Přemyslovské sedlo, 31.5.2013 :-) Bob 

   Další fotografie květin a odkazy na články jsou zde.
   Dlouho se mi nedařilo vyfotit tuto nádhernou orchidej. Pravdou je, že jsem po ní cíleně nepátral. Až před dvěma dny jsem se rozhodl, že ji musím najít. Při mé toulce v bahně u Přemyslova jsem narazil na dalšího fotografa,  který mi poradil cestu a lokalitu.  Otočil jsem auto a než se setmělo, byl jsem obklopen střevíčníky jak u Bati v prodejně obuvi. Blesk jsem nepoužíval, pohrál jsem si s ISO a pátral po pěkném bokehu. A aspoň tři snímky jsou zde.

   Střevíčník pantoflíček patří mezi naše chráněné orchideje. Dosahuje výšky kolem 50 cm, roste roztroušeně na celém území naší republiky, nejčastěji v bylinném patře světlých lesů, dává přednost vápenité půdě.
   Pro květ je charakteristický botkovitě vyklenutý dolní pysk okvětních lístků, který dal rostlině jméno.

PP Poláchovy stráně, Hanušovice, 31.5.2013 :-) Bob

   Další fotografie rostlin a odkazy na články jsou zde.
   Před nedávnem jsem se toulal ještě jarním lesem v Litovelském Pomoraví a všude mě doprovázela česneková vůně. A bodejť by ne, místy se nacházely koberce kvetoucího česneku medvědího. 
   Při fotografování jsem se řídil názorem mého syna, který se fotografováním živí a méně používal blesk, spíše jsem si pohrával s vyšším ISO kol 1000. Tyto možnosti jsme před 30-ti lety ještě neměli, maximální mně dostupný film z produkce Ilfordu  se vyšplhal na pouhých 400 ISO.  A tak jsem si hrál a hrál, až jsem nestihl dojet za světla domů :-).
   Česnek medvědí je vytrvalá rostlina z čeledi liliovitých. Dorůstá výšky kolem 50 cm, vyskytuje se především ve vlhčích lesích na jaře, kdy ještě nejsou stromy olistěné a má dostatek světla. Může vytvářet celé koberce v podrostu.
   Nať obsahuje velké množství vitamínů, obzvláště C a používá se do salátů nebo jarních polévek jako výborná přísada. Fantazii se meze nekladou, využití je univerzální. Není vhodná k sušení.

CHKO Litovelské Pomoraví, 26.5.2013 :-) Bob