Vážení čtenáři. Venku je zima až praští, mám ledové ruce, každé nastavení expozice či změna hodnot na fotoaparátu je spojena s další ztrátou tělesné teploty, slunce je a občas není a já mám představu o ráji přírodovědce (mé malé Galapágy). Možná to jsou mé halucinace při teplotě.
Onemocněl jsem, při měření teploty praskl teploměr a rtuť zanechala flek na stropě. Dostal jsem vidiny a tady je vidíte. To vlevo by mohla být otevírající se červí díra, jak ji známe jenom my, scifisté.
Na závěr roku bych se s vámi, mí čtenáři, chtěl rozloučit vzpomínkou na začátky studia biologie. V celtovém stanu jsem s oblibou chytal hmyz, především škvory, studoval a prohlížel si jejich klíšťky na konci zadečku, pojídal trávu a kuřince. Jak vidíte, zdraví ani nálady mi to neubralo. Proto i vy nechte své děti se toulat na dobrodružných výpravách, třebaže ohraničených několika metry čtverečnými.
P.S. jedná se o fotografii, která není z pochopitelných důvodů z mé tvůrčí dílny. Prožijte dnes hezký večer a v novém roce vám přeji hodně radostných chvil.
Vážený čtenáři. Tak nám venku svítí slunce, z rampouchů kape voda a slunce se pěkně opírá do obličeje. Ale jeho síla není taková, jakou jsem zažil jednoho odpoledne při fotografování námluv pavouka křižáka obecného (Araneus diadematus). Pozorování je to opravdu zajímavé. Vlevo je sameček, vpravo samička. Sameček se přibližuje velice opatrně, vědom si smrtelného nebezpečí a po vlákně v případě ohrožení pospíchá zpět. Jak jsem se tak díval na toto představení, přemýšleje o odlišnosti od lidské sexuality, upadl jsem do spánku. Znáte to: sluníčko se opírá do zad, bzučí hmyz, pavouci provádí sexuální hrátky, na obloze plují mráčky, dřímota se dostavuje.
A najednou jsem se probudil. Pavoučí herci již opustili jeviště, žádný z diváků netleskal, jen já jsem vzadu v hledišti mžoural očima, protíral si je a spatřil poslední přídavek přírody. Zapadající slunce s kobylkou zelenou (Tettigonia viridissima) na okolíku. Tak se s Tebou chci podělit o tento pohled.
Co dodat závěrem: pěkné nedělní odpoledne. Bob.
Všem, kteří dnes navštíví tento blog, přeji večer pohodu u knihy, časopisu, televize, hudby, rádia, jídla, milenky, milence, v práci, na lyžích, sáňkách, bruslích, v autě či na motorce, plachetnici i motorovém člunu, prostě všude. Tato pohoda ať vydrží minimálně do příštího vydání blogu. Bob.