Fotografovat ještěrky je velká zábava. Některá okamžitě zmizí, další zvědavě nahlíží a není vůbec plachá. Tato patřila někam mezi. Zvědavě se dívala a po pár zablesknutích makroblesku bleskurychle zmizela.
Ještěrka živorodá dosahuje délky 18 cm. Žije spíše v otevřené krajině, na loukách , ale i v podhůří. Je dosti plachá, při vyrušení se okamžitě ukrývá. Doba páření je na jaře, asi 3 měsíce po páření se rodí mláďata. Živí se hmyzem, pavouky a červy.
Další fotografie můžete vidět tady.
Jablunkov, 22.8.2008 :-) Bob
Tato fotografie patří do stejného okruhu jako například fotografie šidélka, vážky, žabky nebo kamaráda.
Při sestupu z Borůvkové hory se na mě zvědavě dívala tato ještěrka živorodá. Opatrně jsem si k ní klekl a kupodivu se vůbec nebála, jen mě pozorovala. Snažil jsem se umístit fotoaparát co nejníže mezi kameny a s minimálními pohyby jsem kontroloval hloubku ostrosti, pozadí a kompozici. Až po několika záblescích makroblesku se pomalu schovala. Těžko říct, proč se některá ještěrka chová zvědavě a jiná bleskurychle zmizí.
Druhý snímek je ryze pracovní. Za strašného vedra jsem na Vátých píscích u Bzence fotil kudlanku. Vidíte ji jako protáhlou zelenou skvrnu kousek od klacíku před objektivem. Protože nebyla až tak plachá, mohl jsem si v klidu vybírat kompozice a zkoušet hloubky ostrosti změnou clony objektivu a vzdálenosti. Pokud je ta možnost, snažím se nepospíchat, napřed vyfotím objekt ryze dokumentárním způsobem a potom si vybírám kompozice s přihlédnutím na zásady portrétní fotografie nebo také zkouším nafotit vše “jinak”. Výsledky vidíte tady.
Ještěrka: Borůvková hora - Jeseníky , 29.7.2007 :-) Bob
Nikde jsem neviděl pohromadě tolik ještěrek zelených jako na Vátých píscích. S nadsázkou mohu říct, že jsem o ně zakopával na každém kroku. Hemžily se pod borovicemi, na písku, vylézaly na pařezy. Ohromný rozdíl oproti horám, kde valnou většinu roku pobývám a kde jsem ji nikdy nenašel.
Na první fotografii je krásně vybarvený sameček této ještěrky, na druhé pak samička.
Celý článek »
Při posledním potulování přírodou jsem se rozhodl, že nebudu fotit. Projdu lesy napříč jen tak, budu sledovat svaly napínající se při chůzi, zhluboka dýchat a hledět na koruny stromů. Ale toto předsevzetí trvalo jen krátce. Jak může člověk odolat a nefotit, když se na něj drze šklebí ještěrka, z listu hledí pavouk, srpice ukazuje, jak pojídá hmyz a ke všemu se motýl nechá nést na rameni. Nevydržel jsem, vytáhl fotoaparát, makroobjektiv s bleskem a pořídil nějaké záběry.
Celý článek »
A je tady dokončení předchozího článku (holub domácí). Dalším z trojky je mládě užovky obojkové, která v tůňce lovila pulce.
Užovka obojková patří mezi naše častěji se vyskytující hady. Zasahuje až do výšky kolem 1000 m.n.m., nejčastěji žije na březích vod, tůněk a rybníků. Je možné ji nalézt i v sušších místech. Loví převážně obojživelníky, občas hmyz, rybky a mladé ptáky. V červenci až srpnu klade samice 6-50 vajec pod listí, do mechu nebo do břehů vod. Mláďata se líhnou za dva měsíce. Není jedovatá, pouze vyjímečně při neopatrném zacházení kousne.
Posledním z trojice jsem já. Patřím mezi homo sapiens, občas se ale chovám nerozumně. Vyskytuji se v nejrůznějších nadmořských výškách, v lidských sídlištích, na mezích, v lese, ve skalách i u vod. Ojediněle jsem byl spatřen u moře. Strava universální, vyznačuji se nočními přesuny. Zvláštní znamení: trvale zahalen v oblaku dýmu.
Za poskytnutí fotografie z lomu v Supíkovicích děkuji Lukáši Konečnému (Lacerta)
Písečná - mokřad, 25.4.2007 :-) Bob
