Na lesní cestě před mnou prudce odskočilo saranče a netušilo, že to byla poslední chyba v životě. Skočilo přímo do sítě pavouka křižáka obecného, který byl evidentně hladový a připravený k lovu. Bleskurychle do kořisti vypustil jed a ohromnou rychlostí jej začal omotávat pavučinou za trvalého otáčení. Vypouštění vlákna můžete vidět na dalším snímku.
Celý článek »
O pavučině již máme více informací, například v těchto článcích: Pavučina - informace a Tvorba pavučiny. Dalším důležitým využitím těchto vláken jsou kokony. Můžeme si je představit jako malé domečky pro larvy a nymfy pavouků, ve kterých se vyvíjí. Samičky je nosí s sebou různě upevněné. Na horním snímku je samička lovčíka hajního s kokonem upevněným v chelicerách, na spodním pak snovačka pečující s kokonem připoutaným ke snovacím bradavkám.
Z vajíček, umístěných v kokonu, se zprvu líhnou larvy. Jsou nepohyblivé, mají vyvinuty pouze zárodky očí a živí se ze zásob vaječného žloutku, který je uvnitř zadečku. Žijí uvnitř kokonu a dříve, než jej mohou opustit, se z nich vyvíjí nymfy, u kterých je již vyvinuta většina orgánů. Z pevného obalu, který tvoří stěny kokonů, jim většinou pomáhá matka, která se zdržuje poblíž.
Samička lovčíka hajního (Pisaura mirabilis) si v červnu po páření udělá kokon velikosti kolem 1 cm, který je bílý nebo světle šedě zbarvený. Asi 14 dní jej nosí v chelicerách, pak jej upevní v čepicovité pavučině. Malí pavoučci, kteří svoje první svlékání prodělávají ještě v kokonu, se v další fázi vývoje shromáždí kolem něj a matka je nějakou dobu hlídá. No a nakonec se jako všechny děti po dalším svlékání rozutečou.
Kokon snovačky pečující (Theridion impressum) je upevněn na snovacích bradavkách, matka jej poté hlídá v úkrytu, který připomíná obrácené ptačí hnízdo. Po vylíhnutí malých pavoučků je matka živí vydávenou natrávenou potravou nebo kořistí, do které vpouští vlastní trávící sekret. Po nějakém čase samička umře, mláďata ji spořádají a vrhnou se za dobrodružstvím do světa.
Osoblažsko, Vidnavsko, červen 2007 :-) Bob
Paslíďákovití (Oxyopidae) jsou spíše menší pavouci žijící v tropech. U nás je znám jeden druh, který je zachycen na fotografii, na jižním Slovensku byl zjištěny dva další druhy, které pronikly z jihu. Jsou velcí do 15 mm, na šikmém čele jsou 4 řady očí po dvou, jak uvidíme na dalších snímcích. Na nohou jsou dlouhé ostny, které známe i u slíďáků.
Tady máme druhý typ úkrytu pavouka, tentokrát křižáka rákosního (Larinioides cornutus). Je u nás běžný u břehů vod s vysokými travinami až do výšky 1000 m.n.m. Jeho sítě mají 15-20 paprsků a jsou spojeny s okrouhlým, dolů otevřeným úkrytem. V něm se pavouk zdržuje přes den a se sítí je spojený signálním vláknem. Lapací síť obnovuje navečer a jeho hlavní aktivita se odehrává v noci. Úkryt na dolní fotografii je uměle otevřený.
Zlaté jezero u Zlatých Hor, 25.5.2007 :-) Bob
Úkryty pavouků nám představují další možnosti využití pavučiny. Jsou nejrůznějšího typu i umístění. Na fotografiích je zápředník mokřadní (Cheiracanthium erraticum). Pavouk se vyznačuje tím, že nestaví klasické sítě, přes den odpočívá v úkrytu a loví v noci. Jak vidíme, jeho úkryt vzniká pavučinovým spojením více listů, především rákosu. Takovéto úkryty je možno najít na břehu rybníků, i když tento druh pavouka je vzácnější než jiní představitelé čeledi zápředníkovitých (Clubionidae).
Na spodní fotografii je vidět, že pavouk zůstává na místě i po odstranění úkrytu, pokud není vyrušen příliš náhle.
Zlaté Jezero u Zlatých hor, 25.5.2007 :-) Bob