Jedna z mých cest vedla do muzea v Českém Krumlově, které jsem chtěl navštívit již loni. Muzeum mučení. Mám husí kůži na zádech i na rukou. V tomto případě se jedná o mučení fyzické, i když psychické si s tím prvním nezadá. Je zajímavé, co všechno lidé vymyslí, pokud se jedná o to, jak co nejvíce druhým ublížit.
Celý článek »
V rámci mého putování se synem jsme provedli krátký průzkum Blanského lesa. Můj prapůvodní zámysl byl, že podkovu chráněného území Blanský les pomalu během pár dní projdeme, já se občas zastavím na louce, provedu nezbytný entomologicko-floristický výzkum, s nadšením spáchám nějaké makrofotografie a vše pak zpracuji do blogu. Ale již úvod naznačil něco jiného. Sbalili jsme si nezbytné věci na nocování pod širákem i ve stanu, já k tomu přidal fotografickou výbavu a s takto nachystaným baťohem jsem se postupně narovnal a vstoupil na váhu. Neuvěřitelné. Za praskání mé páteře se ručička na váze prudce vychýlila doprava až do hodnot, které by se v souvislosti s mou osobou mohly nazývat extrémní obezita. Cílem vandru bylo ale projít Blanský les a tak jsem se začal loučit s fotografickou výbavou. Postupně byl odložen stativ, makroblesk, makroobjektiv, poté náhradní akumulátory, filtry, úhlový hledáček a další nezbytnosti. Ponechal jsem si pouze Canon EOS 30D a základní zoomový objektiv. I tak jsem cestou litoval, že jsem raději nesáhl po mém ultrazoomu. Fotograf to má těžké, jak mi jednou napsal Marek Vojtíšek (Kolas).
Celý článek »
Jaderná elektrárna Temelín, 6.7.2007 :-) Bob
Farár hovoril pomaly, akoby váhal. “Magdalena, tvoja sestra…, buď silný, synu. Pravdu ti nezatajim. Ak nie odo mňa, dozvedel by si sa ju od iného.”
“Je mrtva?” Neistota a chmúrna predstava tak vzrušili mladého hosťa, že mimovol’ne vyskočil, akoby chcel zo seba striast’ gniavivé bremeno.
“Neviem. Pred troma dňami zmizla bez stopy …”
Bleskurychlým výpadem z mého horského území jsem navštívil zcela jiný svět. Svět písků, vedra, hbitých ještěrek a svištících vlaků.
Národní přírodní památka “Váté písky” se nachází podél trati mezi stanicí Bzenec-přívoz a Rohatec. V podstatě se jedná o bezlesé protipožární pásy podél železniční trati tvořící součást lesního komplexu Bzenecká doubrava. Ze sedimentů pradávného moře a teras řeky Moravy sem byl prý před mnoha tisíci lety jižními větry navát písek až do síly 20 metrů, ovšem já mám jiné vysvětlení: staří bohové za mohutného smíchu a notného popíjení alkoholu vytvořili pro budoucí lidi plácek vhodný na pěstování vína (část jižní Moravy). A protože jejich děti se jim pořád motaly pod nohy a překážely, udělali velké pískoviště, ratolesti tam posadili s kyblíky a byl klid.