Tento pěkný pohled je možné vidět ze silnice na okraji Boskovic, která vede k vesnici Sloup. Nelenil jsem, vyskočil z auta a hrad vyfotil.
Původní gotický hrad tady stál již v první polovině 13. stoleti. A jak vlastně podle pověsti přišel ke svému jménu?
Celý článek »
Nevěřícně jsem hleděl na mého průvodce cestami za dobrodružstvím. Jeskyně vyhloubená začátkem minulého století? A navíc se sochami? Vzhůru. Mapa mi prozradila, že tentokrát zamířím na Moravu, do Rudky u Kunštátu.
Podle pověsti, v dávných časech s podobnou tématikou oblíbené na celém světě, se v hoře Blaník v Čechách ukrývají rytíři vedení svatým Václavem. A v čase nejhorším se hora otevře a blaničtí rytíři zachrání náš národ. Toto a mnohem více asi nejlépe napsal Alois Jirásek ve “Starých pověstech českých”.
Celý článek »
Po prohlídce hradu Boldogkő si zapadající světlo začalo malovat. A já jsem vzal fotoaparát a fotil. Možná se mi nepodařilo zachytit atmosféru, ale všude vládl klid, mír a pohoda. Vše bylo tak, jak má být, abychom se na třetí planetě sluneční soustavy kdesi na periferii galaxií cítili dobře.
Tak takhle si určitě mnozí lidé představují bezstarostný život - sedět na sudu, občas z něj odčerpat a prožívat trvalý stav blaženosti.
Ono to ale nefunguje, alespoň u mne. Tokaj byl jedním z hlavních cílů mé cesty do Maďarska a víno, nevíno, měl jsem potíže s fotografováním. Ať jsem dělal, co chtěl, nedařilo se mi vybrat dobré fotografické kompozice. Pořád mi něco zavazelo - větve, keře, domy, auta, nedostatek prostoru … Disponoval jsem širokou paletou ohniskové vzdálenosti na objektivech: od 17 mm do 300 mm teleobjektivu (násobte crop faktorem 1.6), ale trvalo mi dlouho, než jsem vybral fotky a napsal článek.
Raději tedy k vlastní vesničce: leží na úpatí Zemplínských vrchů a celá oblast, která zahrnuje přes dvě desítky obcí s vinohrady, byla v roce 2002 vyhlášena památkou UNESCO.
Prapůvodně jsem s návštěvou Egeru ani nepočítal, ale po prozkoumání Istvánovy jeskyně v horské obci Lillafüred kousek od Miškolce zbylo dosti času. A tak jsem se vydal úzkou silničkou přes Bukové hory až do Egeru. Přiznávám, že Eger je pěkný, ale cesta do něj se mi líbila ještě víc. Málem jsem ukroutil volant.
Egerský hrad na fotografii byl postaven v 13. století po mongolské invazi, je ale kompletně přestavěn. Dle pověsti má úzkou spojitost s označením místního červeného vína Bikavér (Býčí krev). V roce 1552 jej vojáci bránili proti takřka padesátinásobné přesile Turků. Velitel obránců István Dobó svou hrstku vojáků napájel červeným vínem v takovém množství, že jim teklo po bradách a vousech a dodávalo sílu. Mezi Turky se rozšířila fáma, že svoji sílu získávají pitím byčí krve a tak vznikl světoznámý název vína “Bikavér”.