Bližší informace o motýlech jsou zde.
   Tato píďalka je rozšířená po celém našem území. Houenka žije především na brutnákovitých rostlinách a přezimuje ve stádiu kukly. Dospělí jedinci mají dvě generace, první létá od dubna do června, druhá v červenci až září.
   Píďalkovití motýli  (čeleď Geometridae) tvoří rozsáhlou skupinu motýlů, u nás je jich známo více než 400 druhů. Většinou je možné je najít večer a v noci. Jejich pojmenování je odvozeno od pohybu housenek. Ty mají vyvinutý pouze poslední pár panožek a pohybují se tak, že přisouvají zadní část těla k přední. Samotní motýli mají nejrozmanitější tvar křídel a hlavně nejrůznější zabarvení křídel, které se skládá z pásek, puntíků, vlnovek a různých ornamentů.
   S jednou píďalkou jsem se setkal na louce, kde laškovala společně s mravencem. A tady je celý příběh.

Jablunkovský park, 15.5.2009 :-) Bob

   Bližší informace o motýlech jsou zde.
   Lišaj vrbkový patří mezi menší představitele čeledi lišajovitých. Rozpětí křídel motýla je kolem 6 cm, vyskytuje se na území celé Evropy, hojnější je v teplejších oblastech. Lze jej najít na okrajích lesů, kolem cest, na březích potoků i rybníků. U nás v Česku může mít dvě generace. První se vyskytuje v květnu až červenci, druhou lze najít do konce září.
   Housenka je hnědá s oky na přední části těla, kuklí se na podzim ve spadaném listí nebo těsně pod povrchem země.  Při vyrušení zaujímá obranné postavení a oka směřují dopředu, připomíná tak trochu pohled hada.
   Na tuto fotografii jsem narazil při procházení mého archivu, je fotografovaná ještě na Olympus UZ 720 s close-up čočkou Marumi.  To se toulalo přírodou, váha celé mé fotografické výbavy byla kolem půl kila včetně rezervních baterií, náhradních karet a malého stativu.

Jeseník - Bobrovník, 23.8.2005 :-) Bob

   Bližší informace o motýlech jsou zde.
   Po čase se mi podařilo shromáždit fotografie motýla na líci, rubu i housenky,  takže tady jsou na snímcích. V případě motýlů se jedná o staré veterány, kteří přežili zimu, což je vidět i na jejich okrajích křídel.

   Babočka paví oko patří mezi naše četnější motýly. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 2000 m ve dvou generacích. První se objevuje od března do června. To je přezimující generace, která při bližším prohlédnutí je orvaná jak váleční veteráni. Druhá generace létá od června do října, pak přezimuje a znovu se objeví na jaře.
   Housenka je černá s bílými skvrnami a lesklými trny. Žije nejčastěji na kopřivě nebo na chmelu, kuklí se se v puklinách kůry stromů a zdí.

Jeseníky a Sečská přehrada, jaro 2007 a 2009 :-) Bob

   Bližší informace o motýlech jsou zde.
   Vydal jsem se na přírodní rezervaci “Střemošická stráň” kousek od Sečské přehrady fotit vstavače. A bylo jich tam požehnaně. Jak jsem tak ležel v trávě a hledal nejlepší kompozici (rozostřené pozadí, detaily květů vstavače nachového …), prosvištěl  kolem mě motýl a sedl si na květ. 
   Vypnul jsem blesk, zarámoval kompozici, zhluboka se nadechl a zmáčknul spoušť.
   Motýl bleskurychle zmizel a informace o něm jsou v tomto článku.
   
Přírodní rezervace Střemošická stráň, 2.5.2009 :-) Bob  

   Bližší informace o motýlech jsou zde.
   Tohoto vcelku nenápadného motýlka s délkou kolem 2 cm jsem našel jednou na jaře. Dlouho jsem se potýkal s taxonomií, až náhoda mi pomohla. Od Marka Vojtíška jsem dostal jako dárek jeho kalendář na rok 2009 s perfektními fotografiemi motýlů, na každý měsíc měl novou čeleď. A ejhle - otočil jsem stránky na měsíc březen a nestačil se divit. Tohoto motýlka měl vyfoceného a určeného. A já jsem zajásal, protože Markovi při určování motýlů věřím.
   V mé literatuře o něm není zmínka, ale patří do čeledi zavíječovitých (Pyralidae), kterou určitě každý zná. V České republice bylo zjištěno kolem 250 druhů. Anatomicky se vyznačují předními trojúhelníkovými křídly, zadní jsou širší. Některé druhy se vyvíjí pod vodou.
   No a jak je možné, že je všichni známe? Patří sem klasičtí škůdci našich domácností, jako je například zavíječ moučný a paprikový.

Čachtice, 31.5.2008 :-) Bob