Bližší informace o jepicích jsou zde.
   Na fotografii je zřejmě subimago jepice, která se vyskytuje na jaře u tekoucích vod. Podobné jsou ještě Paraleptophlebia cincta a werneri, ovšem ty je možné nalézt až později v létě. Na tomto místě bych chtěl poděkovat prof. RNDr. Tomášovi Soldánovi, DrSc. z entomologického ústavu Akademie věd ČR za determinaci. Pro mě je bližší rozlišení těchto tvorečků prakticky nemožné. Protože něco o jepicích musíme vědět, tak uvedu spíše všeobecné vědomosti:
   jepice jsou rozšířeny prakticky po celém světě, u nás žije kolem 80 druhů. Patří k velmi starému řádu hmyzu, jsou dokladovány již z permu. Dosahují velikosti do 25 mm, dospělí jedinci se zdržují kolem vod. Často vytváří velké roje samců, do kterých vlétají samičky a dochází k rozmnožování. Samci umírají po kopulaci, samičky po nakladení vajíček. Délka života dospělých jedinců se pohybuje od několika hodin po pár dní.  Vývoj dorostu probíhá nedokonalou proměnou (heterometabolie). Samička naklade vajíčka do vody, larvy se líhnou do jednoho měsíce. Během vývoje (většinou v čisté tekoucí vodě s délkou trvání kolem dvou let) se mnohokrát svlékají, až se přemění v subimago (na fotografii), které je mezistadiem mezi poslední larvou a dospělým jedincem. Od toho se liší především tmavým zbarvením a okrajovými brvami na křídlech.
   Jepice jsou důležitou potravou ryb, některé druhy jsou indikátorem čistoty vody. 

Zlatorudné mlýny -  Jeseníky, 24.5.2008 :-) Bob

Tento pěkný a známý tvoreček na našich loukách a okrajích lesů patří mezi křísy, což jsou  výhradně suchozemští živočichové živící se sáním rostlinných šťáv a jsou příbuzní s plošticemi.
Pěnodějka červená je dlouhá kolem jednoho centimetru a má výrazné, nezaměnitelné zabarvení. Okraj spodní červené skvrny je rovnoběžný s okrajem křídla, příbuzná pěnodějka nížinná má okraj skvrny více kolmý.
Žije především ve vyšších polohách na travnatých pasekách, okrajích lesů a mítinách. Larvy nacházíme v ochranném pěnovém obalu, na rozdíl od jiných pěnodějek je lze ale snadno přehlédnout. Vyskytují se spíše v dolních částech rostlin a na koříncích.

Zábřeh na Moravě, 20.5.2007 :-) Bob

Na jaře můžeme pod kameny najít i takovéto několik centimetrů dlouhé pářící se tvory. Jedná se o jednoho z představitelů mnohonožek, které jsou příbuzné se stonožkami. Jejich válcovité tělo se skládá z mnoha článků,  jsou býložravé. Zřejmě nejčastější mnohonožkou u nás je mnohonožka čpavá (Unciger foetidus), která má na posledním článku dopředu směřující výběžek, celkem se našlo na území Česka a Slovenska asi 70 druhů těchto zvláštních živočichů.
Je dobré vědět, že jeden z prapředků mnohonožek byl prvním tvorem na zeměkouli, který zhruba před půl miliardou let přešel z moře na souš, jak dokazují nálezy ze Skotska.

Jeseník - lázně, 6.4.2007 :-) Bob

   Na kamenech jsem pomalu odhrabával spadané vlhké listí a a vespod se skrýval tento tvor. Bleskurychle se svinul,  po několika minutách čekání se osmělil a popolezl o kousek dál. Vzhledem  charakteru noh a hlavy, délky málo přes 1 cm se domnívám, že se může jednat o nějakou larvu, ale nejsem si vůbec jist. Neví někdo z vás, vážení čtenáři, jak tuto záhadu vyřešit?
   Takřka po roce od vydání tohoto článku jej dopisuji. Na fotografii je pravděpodobně larva dlouhošíjky.  Samička klade vajíčka dlouhým kladélkem zpravidla pod kůru stromů. Vylíhlé larvy jsou dravé a užitečné, žijí např. pod kůrou, v lesní hrabance. Přezimují v komůrkách a na jaře se kuklí.
Bližší informace o dlouhošíjkách jsou zde.

Jeseníky - lázně, 13.10.2007 :-) Bob

V předchozím článku jsem psal o nálezu záhadných vajíček hmyzu. Vzal jsem je i s listem domů, list jsem bedlivě prohlédl, aby na něm nebyl nějaký živý tvor a dal do igelitového sáčku. Jako správný přírodovědec jsem očekával, že se něco objeví. A má domněnka se potvrdila.
Celý článek »