Přemýšlím, jak formulovat myšlenky a debatuji s mým vnitřním hlasem.
   “Napiš, Bobe, co cítíš”, nabádal mě hlas.
   “To je ale blbost, všichni se mi budou smát”, odpověděl jsem.
   “Třeba ne, zkus to”.
   A tak to zkusím.
   Dostal jsem se do fotografické a další krize. Nafotografoval jsem tisíce snímků na této i jiné polokouli planety Země, pokoušel se o determinaci a zpracování RAWů a nedaří se. Spláchl mě déšť z vrcholků hor, na Mauritiu jsem zažil “Déšť všech dešťů”, kdy i staří Inkové by v hrůze prchali pryč , probíral se vandráckým vybavením - mám teplý spacák, karimatku, rozdělám oheň na vrcholu hor, co fotografická výbava, přežiji…?
   Potom jsem časného jara přišel na propadlou půdu u Horní Suché, která byla zatopená vodou. Říkám ji “laguna”.
   Bují tam život. Někdo by krajinu nazval smetištěm, ale život se dere na povrch a válčí o svá práva.
   Války hmyzu, rostlin, pavouků, náletových dřevin, žabek v tůních, malých i velkých broučků, prazvláštních mušek …
   Lehl jsem si na zem a fotografoval květiny. Violku, sedmikrásku, blatouch a snažil se zachytit jejich krásu.
   ”Bobe, i já se chci vyfotit.”
   Podíval jsem se bokem a tam stál svižník polní.
   ” Ukáži ti moje zuby a neuteču. Udělej mi “portrét“, prosím”.
Tak vznikly snímky z mé dobrodružné výpravy na smetiště. Všechno kypí životem a já jsem slíbil, že mým malým hmyzím a jiným kamarádům budu dělat portréty. Občas je ukáži lidem, napíši o nich pohádky a příběhy z dobrodružného života. 
 Ležel jsem při fotografování na zemi, lidé mě pokládali za blázna,  ale já vím, že tak to není a k fotografování a příběhům se vrátím.

Zádumčivé rozjímání věnuji Jovince, mé kamarádce a Tomovi, který je mi více než 40 let parťákem..

Horní Suchá, laguna, 10.4.2011 :-) Bob

   Tento rok mám fotografickou krizi. Zdá se mi, že jsem ztratil vize a mé přátele z mýtin, o kterých jsem psal v pohádkách. Dívám se přes hledáček fotoaparátu a ne a ne vytvořit kompozici.
   Tak jsem na posledním off roadu ležel líně u sanity, hlídal závodní jezdce, aby se jim nic nestalo, po ránu pomalu vztáhl ruku po fotoaparátu a udělal tento jediný snímek. Takhle vypadal terén závodníků po ránu.

Horní Hoštice u Javorníku- říjen 2010 :) Bob

   Ve velkém větru, který vířil listí a mával s větvemi stromů, jsem se sehnul a pozoroval pavouka metu podzimní. Byl pěkný, uprostřed sítě číhal na kořist a já jsem přimhouřil oči. Samotný pavouk byl hezký, ale víc mě zajímalo pozadí. Jak ho rozostřit a přitom zachovat ostrého pavouka, která barva blížícího se podzimu je charakteristická? Jak si mám lehnout a přes hledáček fotoaparátu pozorovat scénu? Jaký dát čas a clonu u makroobjektivu? A vůbec …
   Tak jsem udělal pár snímků, fotoaparát mě při ležení na zemi tlačil vpředu, batoh s objektivy vzadu a já jsem se cítil šťastný.
   O tomto pavouku jsem již psal na blogu, především v článku “Drama v příšeří listů” a popisu pavouka zde.
   Těším se na podzim. Budu ležet na mezi, dívat se na hemžení kolem a snít.

Laguna u Horní Suché, 19.9.2010 :-) Bob

   Vážka vytvořila stín.
   I já občas vytvářím stíny. Doufám jen, že moc neubližuji lidem.

:-) Bob

   Prodíral jsem se mezi kapkami deště a najednou na sobě ucítil pohled. Podíval jsem se dolů a na lístku kontryhelu se na mě upřeně dívaly dvě velké, barevné oči. Už dlouho nefotím lidské ani jiné portréty, ale tato ”muška” se na mě tak prosebně dívala, že jsem neodolal a jeden jí udělal.
   A teď přemýšlím, jak jí ho pošlu. Nemůžete mi poradit?

Horní Lomná, 15.5.2010 :-) Bob