Další fotografie a odkazy na články o pavoukovcích jsou zde.
   Za pár hodin odjíždím na dobrodružnou výpravu a říkal jsem si, že snad ještě vyplodím nějaké moudro podložené praxí.
   K tomuto tématu mě přivedla debata s mým starším bratrem, mimo jiné amatérským fotografem a přírodovědcem, který odjíždí na kolech do Beskyd, bude spát pod širákem a probírali jsme jeho výbavu. Neopomněl se zmínit o síti proti hmyzu, tloušťce karimatky, materiálu, ze kterého je zhotoven Žďárského pytel a vzpomenul si na naši společnou dávnou příhodu, kdy nás z Bialowiežského pralesa vyhnal hmyz. Byli tam totiž “tak velcí komáři, že nám probodli oblečení, občanku na zadku, kůži, svaly, vysáli krev a bledé a zdecimované nás pohodili před vstupem do rezervace.”

   Jak vidíte, s odstupem času si toho člověk hodně přibájí.
   V mé úvaze vynechám exotické pavouky chované doma nadšenci, to je již jiné kafe.
   Všeobecně pavouci u nás loví malé bezobratlé živočichy, kterým je také přizpůsoben jed. Obsahuje neurotoxické a cytolytické složky v míře neškodné pro obratlovce, kterým není primárně určen. Takže jedu jako takového se nemusíme bát.
   Pokud se týče prokousnutí kůže při neopatrném zacházení či nenadálém kontaktu, v diskuzích na serverech se občas vyskytne jejich popis a určitou váhu mu přikládám, ovšem pouze u jediné čeledi u nás se hojněji vyskytující a to jsou zápřednicovití. Zástupce tohoto pavouka je zde. Kousnutí tohoto pavouka může vyvolat bolest v místě zasažení a lokální otok, který ovšem brzo vymizí.
   Ovšem ne tak rychle vymizí strach z pavouků (arachnofobie), leč doufám, že na začátku prázdnin při pobytech v přírodě jsem vás, milí čtenáři, alespoň trochu zbavil strachu při toulkách přírodou.
   Když jsem při přípravě článku bedlivě analyzoval všeliké příspěvky na internetu, nabyl jsem dojmu, že většina popisovaných příhod byla spíše spíše způsobena některými druhy ploštic, jejichž bodnutí může být velmi bolestivé (např. zákeřnicí červenou, kterou jsem fotil na ostrově Lesbos, ale je hojně i u nás) a které jsou v podrostu nenápadné.

    Ilustrační fota arachnofobie (chorobného strachu z pavouků) jsou převzaty z internetu, jejich autor je neznámý. Nemohu se tedy zeptat na autorská práva, čímž se omlouvám.  K fenoménu strachu výrazně přispívá produkce béčkových hororových filmů se zavádějícím obsahem.
   Použité zdroje:
- mé mnohaleté fotografování pavouků ve volné přírodě
- internet
- Jedovaté rostliny, jedovatí živočichové - Horst Altmannnn, v překladu Knižní klub 2004
- Naši pavouci - Buchar, Kůrka, Academia Praha 2001
- Jedovatí živočichové - Kůrka, Pfleger, Academia 1984
- Kniha o pavoucích a štírech - Rod Preston-Mafham, Svojtka 1998
- Pavoukovci a další bezobratlí -  kolektiv autorů, v překladu Knižní klub 2003
- Pavouci - naše nejvýznamější druhy, Heiko Bellmann, NS Svoboda 2004

Fotografie běžníka z 22.5.2010, Jeseník - lázně, :-) Bob

   Další fotografie a odkazy na články o pavoukovcích jsou zde.
   Stejně jako ostatní skákavky z rodu Salticidae i tato patří mezi naše menší pavouky. Exemplář na fotografii dosahoval délky kolem 7 mm a našel jsem jej za slunného odpoledne na Mohelnu.
   Skákavky jsou dobří lovci s výborným (na pavouky) zrakem,  některé druhy se při skoku na kořist jistí kotvícím vláknem.

NPR Mohelenská hadcová step, 18.5.2013 :-) Bob 

   Další fotografie a odkazy na články o rostlinách najdete zde.
   Tak z těchto fotografií mám fakt radost. Již několik let cíleně pasu po rosnatce okrouhlolisté, dokonce před 14 dny jsem jsem ji vyhlásil prioritním cílem mých toulek. Navštívil jsem několik lokalit blízkých i vzdálených mému bydlišti a dnes se na mě konečně usmálo štěstí.
   Drobná masožravá, přísně chráněná rostlinka patří do čeledi rosnatkovitých. U nás se vyskytuje již sporadicky, především na rašeliništních půdách, ale i na vlhkých píscích a v blízkosti kaolinových lomů. Stopkaté lístky rostou v růžici, na svých okrajích mají načervenalé chloupky (tentakuly), které vylučují lepkavý výměšek určený k zachycení a trávení hmyzu.
 Kvete od června do srpna , drobné bílé květy jsou na delších stopkách.
  Jak jsem se již zmínil, je přísně chráněná, dříve se používala v lidovém léčitelství, údajně dokázala i značně prodloužit lidský život (hmyzí tedy zaručeně zkracuje).

Vidnavsko, 20.6.2013 :-) Bob

   Další fotografie z mých toulek jsou zde a tady.
   K této vyhlídce (není to pravá rozhledna, ale altán) se vracím po několika letech po návštěvě. Dělám si zrovna pořádek v archivu a objevuji mnoho míst, které jsem zdokumentoval a nic o nich nenapsal.
   Takže tento altán s jedinečným pohledem na nejmenší rakouské město Hardegg se stejnojmenným hradem z 12. století byl postaven kolem roku 1885. Jako mnohé podobné stavby u nás  časem zpustl a po rekonstrukci byl v roce 1990 rakouským klubem turistů předán zpět k užívání. 
   V některém z dalších článků se k starobylému hradu vrátím.

Podyjí - hranice s Rakouskem, 16.8.2008 :-) Bob

   Další fotografie a odkazy na články o floře jsou zde.
   U této květiny raději používám starý název “vlčí bob mnoholistý”, který vyvolává zvláštní asociace s mým trampským jménem i názvem blogu :-).
   Patří do čeledi bobovitých (Fabaceae), není naším původním druhem. Rozšířila se u nás ze západní části USA a bohužel patří mezi invazivní druhy, které poškozují původní ekosystém.

   Lupina je vytrvalá, 50-160 cm vysoká rostlina rostoucí na mýtinách, loukách a okrajích lesů. Kvete od června do září, květenství vytváří hrozen.
   Tato poměrně dekorativní rostlina se občas pěstuje v zahrádkách, ovšem je dosti jedovatá.
   Především v semenech, ale i dalších částech této rostliny se vyskytují glykosidy a alkaloidy s největším zastoupením lupinidinu.   Po požití nastává nevolnost, zvracení, slinění, snížení tepové frekvence a poruchy srdečního rytmu, při větším množství požití až zástava dechu. Léčba je pouze symptomatická.

Jeseník - lázně, 15.5.2013 :-) Bob