Bližší informace o broucích a další články s fotografiemi naleznete zde.
   Název článku může být zavádějící, ale proč je tak pojmenován se dozvíte na jeho konci.
   Mandelinka bramborová patří mezi brouky rozšířené v celé Evropě, dostala se k nám z USA během první poloviny padesátých let minulého století, přičemž v 50-tých letech způsobovala značné škody na bramborech.
   Patří do čeledi mandelinkovitých, velká kolem 10 mm. Charakteristické jsou světlé krovky s deseti podélnými černými pruhy. Brouci i jejich larvy ožírají listy lilkovitých rostlin, především brambor a jejich přemnožení může způsobit zničení celé úrody (holožír).
   Po oplození kladou samičky velké množství vajíček, z kukly se v zemi narodí nový brouk, ročně můžou být až 3 generace. Přezimuje dospělec. Mezi jeho přirozené nepřítele patří brouci z čeledi střevlíkovitých, dále ploštice a larvy zlatooček. Jak jsem se dozvěděl na internetu, brambory se ve stejné lokalitě doporučují vysazovat jedenkrát za 4 roky.

   No a jak je to s tím imperialismem?
Celý článek »

   Další obrázky a odkazy na články o obojživelnících jsou zde.
   Vyrazil jsem za známými do Beskyd s tím, že se budu věnovat jim a ne fotografování. I když - vím, že v oblasti, kam jsem jel, se poměrně hojně vyskytují mloci. A v hlavě se mi honily tyto myšlenky:
   “Nebudu fotit, budu se věnovat kamarádům, nebudu se rozptylovat, dlouho jsem je neviděl, schválně si nevezmu makroobjektiv, musím zpracovat hodně fotek, neotravuj, nutkavá myšlenko na zkoumání přírody … Ale co kdybych přece jen narazil na mloka …?”
   Tak jsem sice vzal můj Canon EOS 50D, ale bez makrovýbavy, pouze se základním objektivem Tamron 18-270mm F/3.5-6.3 DiII, který mám  od loňského roku.
   A samozřejmě - už se šeřilo, když jsem scházel do údolí a narazil na mloka, který mi hleděl do očí:
   “Bobe, čekám tady na tebe už drahnou chvíli, málem mě přejelo smradlavé SUV. Vytáhni foťák a hoď s sebou, protože jdu lovit.”
   Nechtěl jsem použít systémový blesk, to u těchto živočichů nemá smysl kvůli odrazům vlhké kůže, zvýšil jsem ISO na 1250 a v houstnoucím šeru pořídil aspoň pár snímků.
   Mlok skvrnitý patří mezi naše ubývající ocasaté obojživelníky. Samec dosahuje délky kolem 16 cm, samice je o trochu větší. Základní zbarvení je černé se žlutými skvrnami. Obývá především listnaté lesy s dostatkem vody v podobě čistých potoků a tůněk. Živí se hlavně slimáky, brouky a jejich larvami, žížalami, patří mezi noční živočichy.
   V pokožce má umístěny jedové žlázy, nejúčinnější složkou u našeho mloka východního je alkaloid Samandaron.
U člověka může kontakt s ním vyvolat pálení sliznic a slzení očí, jiná intoxikace nepřipadá asi v úvahu (neznám nikoho, kdo by pojídal syrové mloky).  U drobných zvířat může způsobit křeče, neklid, obrnu dýchacího ústrojí.

Řeka - Beskydy, 1.6.2013, :-) Bob

   Další fotografie a odkazy na články o motýlech jsou zde.
   Zejkovec (někde taky zvaný žlutokřídlec) hlohový se vyskytuje od května až do září po celé Evropě. Rozpětí křídel je do 4 cm, na žlutém podkladě má hnědě lemovanou bílou skvrnu a pár dalších na okraji.
   Můžeme jej nalézt na křovinatých stráních, světlejších lesech, parcích a zahradách. Patří mezi noční motýly, ale spatřit se dá i přes den.
   Housenka je šedohnědá s hrboly na hřbětě. Žije na listnatých dřevinách, přezimuje kukla. 

PR Přemyslovské sedlo, 31.5.2013 :-) Bob