Další fotografie z galerie rostlin jsou zde.
   Tato pěkná jarní rostlinka patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Je vysoká kolem 30 cm, má obvykle 3-5 květů s fialovým kalichem a načervenalou korunou. Kvete na jaře od dubna, ve vyšších polohách i později. Patří mezi takzvané karpatské subendemity, v Česku se řídce vyskytuje v oblasti Slezska, na Slovensku je hojnější.
   Daří se jí dobře ve smíšených lesích, v bukových porostech a javorových lesích. Smrkové monokultury nemá ráda.
   U nás patří mezi ohrožené druhy a je chráněná.
   Jinými kyčelnicemi na tomto blogu jsou: kyčelnice cibulkonosná a devítilistá.

Jablunkov, 11.4.2009 :-) Bob

   Tady jsou fotografie a články o dalších pamětihodnostech.
   Vzhůru do Štramberka. Těšil jsem se během jízdy autem za slunečného počasí na proslavené, jen zde vyráběné “uši”, pak “trúbu” čiže rozhlednu v místě starého hradu. A  pořád nevím,  proč se nepíše s kroužkovaným ů, čili “trůba”. To je ta naše čeština.

Celý článek »

   Další fotografie a úvahy “Jen tak” jsou zde.
   Jak říká moje ukrajinská teta: “Do moře si dvakrát plivni, všechno je jen relativní.”
   Z televize se na mě ze všech stran valí extremní útoky levice na pravici, pravice na levici, jiné barvy pleti na jinou barvu pleti, spravedlivých na lotry, lotrů na spravedlivé, RAJ (přelož Restaurace a jídelny, státní podnik) na modrý ráj se symbolem ptáka a opačně, islámu na křestany, křesťané v rámci x-té křižácké  války obkličují Jeruzalém, Židé si mnou ruce nad vzrůstajícími obchody, tibetští mistři pozitivního myšlení nevycházejí z chrámů a v mém nitru je zvláštní, trochu smutná radost.
   Nenechám se oblbnout negativismem. Protože: můj syn Pavlík se začal zabývat makrofotografií a já, maje pokračovatele, pojedu v létě k moři, dvakrát do něj plivnu a budu přemýšlet společně s Einsteinem o relativitě času, dilataci délky při rychlostech blízkých rychlosti světla a Božím hrobě.
   Článek věnuji těm, kteří stáli na Písečné kose.

Někde na zeměkouli, 20.4.2009 :-) Bob

   Začal jsem psát článek o puštíku obecném, ale mé myšlenky se toulají jinde. Březen - měsíc knihy. A sova je symbolem.
   Dřív, než napíši něco o puštíku, musím vám, čtenáři tohoto blogu, sdělit, že strašně rád čtu. Ne tak, jak mi doporučují synové: stáhni si vše do computeru nebo pédéáčka, je to rychlé a k dispozici okamžitě.
   Já si pěkně jdu do knihkupectví (i internetového), objednám a  koupím  knihu, kde můžu listovat stránkami, lehnout si s ní do postele,  založit stránky záložkou, taky u ní občas jím čokoládu nebo chroustám slané tyčinky a je mi dobře. Čas od času (záleží na únavě) se probudím k ránu a kniha mi leží na hlavě, hrudníku, břiše a jinde a otevřené stránky lákají k dalšímu čtení.
  Počítače jsou perfektní a mění svět, ale večer v posteli upřednostňuji vynález pana Gutenberga a vzpomínám, jak mi máma četla před spaním knihu ”Broučci” od Jana Karafiáta a hladila mě na zádech.
  Překlady ze zahraničí mi občas nesedí, kultura českého jazyka snad mizí. A tak si vybírám nejen tituly knih, ale i překladatele.  
   A zpátky k puštíku (třeba by mu slušely i brýle …).

Celý článek »

   Další ptáky na mém blogu můžete vidět zde.
   Na našem nebi můžete občas (spíš vyjímečně) vidět lovit tohoto ptáka. Patří mezi dravce z čeledi sokolovitých ( Falconidae), jeho původní oblastí rozšíření je Afrika a střední Asie. Živí se ptáky a loví za letu, při kterém jsou dobře vidět zalomená špičatá křídla a kýlovitě se zužující ocas.
   Je natolik příbuzný s naším sokolem stěhovavým (Falco peregrinus), že jej někteří považují pouze za poddruh tohoto dravce, který je vzácně vidět ve volné přírodě i u nás.
   Během lovu může při střemhlavém letu dosáhnout rychlosti až 300 km/hod. Asi to je v letu světový rekord v živočišné říši, stejný jako u geparda v běhu.

Celý článek »