Začal jsem psát článek o puštíku obecném, ale mé myšlenky se toulají jinde. Březen - měsíc knihy. A sova je symbolem.
   Dřív, než napíši něco o puštíku, musím vám, čtenáři tohoto blogu, sdělit, že strašně rád čtu. Ne tak, jak mi doporučují synové: stáhni si vše do computeru nebo pédéáčka, je to rychlé a k dispozici okamžitě.
   Já si pěkně jdu do knihkupectví (i internetového), objednám a  koupím  knihu, kde můžu listovat stránkami, lehnout si s ní do postele,  založit stránky záložkou, taky u ní občas jím čokoládu nebo chroustám slané tyčinky a je mi dobře. Čas od času (záleží na únavě) se probudím k ránu a kniha mi leží na hlavě, hrudníku, břiše a jinde a otevřené stránky lákají k dalšímu čtení.
  Počítače jsou perfektní a mění svět, ale večer v posteli upřednostňuji vynález pana Gutenberga a vzpomínám, jak mi máma četla před spaním knihu ”Broučci” od Jana Karafiáta a hladila mě na zádech.
  Překlady ze zahraničí mi občas nesedí, kultura českého jazyka snad mizí. A tak si vybírám nejen tituly knih, ale i překladatele.  
   A zpátky k puštíku (třeba by mu slušely i brýle …).

   Patří mezi naše středně velké sovy (řád  Strigiformes). Vyskytuje se v šedé a hnědavě  rezavé formě. Je aktivní především v noci, loví malé savce, ptáky a hmyz. U nás se vyskytuje celoročně, hnízdí v dutinách stromů od dubna do března. Velikostí trochu převyšuje běžného holuba.

Hrad Veveří, 13.4.2009 :-) Bob