Na mé cestě na severozápad jsem dostal do Brém. Města s obrazy Lucase Cranacha staršího, ale také známými brémskými muzikanty. Jako obvykle mi počasí nepřálo, bylo zataženo, občas na mě padly sněhové vločky.
Nic z toho mi nezabránilo ve vzpomínce na bratry Grimmovy, kteří napsali krásné pohádky. Třeba tu, která inspirovala vznik tohoto sousoší. Sevřel jsem nohu oslíka, protože pak se do Brém musím vrátit. A tady je pohádka bratří Grimmů.
Tak jako tento pták i já putoval sněhovou vánicí na sever. Jenom jsem se víc usmíval. Žádná makrofotografie, brouci, pavouci nebo motýli. Chtěl jsem vidět, jak vypadá Labe na svém ústí, jestli dohlédnu na opačný břeh a jak velké lodě plují v Hamburgu.
Navštívil jsem mimo jiné pěkné hansovní město Stade.
Bližší informace o motýlech jsou zde.
Já bloud, ve škole jsem se asi špatně učil. Vždycky jsem si myslel, že základní dělení motýlů je na noční, denní a čeledi. I když již před desítkami let mi bylo divné, že noční motýly vidím i přes den. Loni jsem poslal snímky tohoto motýlka s přibližnou taxonomií na Biolib a Bc. Václav John mi napsal, že jsem se zmýlil. A v širokém kontextu motýlek patří mezi Microlepidoptera.
I začal jsem kutat na internetu, přečetl nejrůznější články, podíval se na stránky Marka Vojtíška (Kolas) a a opravdu. Existuje nejen dělení na čeledi, noční a denní motýly, ale i velké a malé. Ale kde je hranice? Pro mé další bádání jsem si stanovil jeden centimetr. Co je pod, to zařadím do microlepidopter a co je nad, to bude makromotýl. A nemusím studovat atlasy, zařazení je jasné.
Svého času jsem vlekl v batohu příručku ornitologie, na krku se mi houpala fotopuška Zenit a vytvářela snímky létavců. Po večerech jsem pak listoval v knize “Ptáci” od Waltera Černého (nakladatelství Artia, 1980) a marně se pokoušel určit vyfotografované ptáky. A nyní, jsa starší a hodně věcí se mi již nechce dělat, zjednoduším taxonomii. Makropták a mikropták. Jen ještě musím určit hranici velikosti.
Ale trochu vážně. V červnu jsem prokutával trávu a zahlédl zvláštního tvorečka, který je na poslední fotografii. Na přípravu nastavení fotoaparátu nebyl čas, právě se chystal odletět, kvalita fotografie tomu odpovídá. Na první pohled bych jej zařadil mezi mezi motýly, snad možná do čeledi chobotníčkovitých (Bucculatricidae), ale co ty nohy? Nezná někdo odpověď?
Beskydy - Bílý Kříž 1.7.2008 (fotografie č.1 a 2)
Jeseníky - lázně, 10.6.2008 (fotografie č.3)
:-) Bob
Je to jeden z našich četných pavouků, můžeme jej najít především na místech s vyšší bylinnou vegetaci, okrajích lesů a sušších loukách. Tolik uvádí literatura, ovšem má pozorování ze Slovenska nevylučují ani vlhká místa, například okraje malých vesnických rybníků, kaluží, bahna. Dosahuje délky 10-15 mm, rád sedá na sluncem osvětlených listech, odkud při vyrušení bleskurychle zmizí. Neloví do sítí, ale kořist lapne předníma nohama. Po páření, většinou koncem června, samice vyrobí světle zbarvený kokon, který nosí v chelicerách několik týdnů. Těsně před vylíhnutím mláďat kokon umístí do upletené čepicovité pavučiny, kde se mladí vylíhnou a po prvním svlékání rozběhnou.
Tady je fotografie kokonu:
A dále čepicovité pavučiny:
Je to trochu opakování, protože tyto informace již z části na blogu mám. Článek jsem napsal mimo jiné proto, že i v zimě můžeme pořídit fotografie pavouků i jiného hmyzu. Všimněte si na konci článku data pořízení prvního a posledního snímku. Prakticky přesně před rokem v zimě. Zbylé dva jsou starší a z léta.
Jeseník, 10.2.2008 :-) Bob
Konečně napadl sníh, vytáhl jsem běžky, sněžnice zatím nechal v koutě a vyrazil do hor.
Moje oblíbená trasa je kolem lázní směrem na chajdu, vyšplhat kopec, pak sešup dolů, dlouhá, mnohakilometrová skoro rovinka, sjezd dolů a jsem zpátky doma. Píše se to krásně, ale člověk se zapotí. Nad lázněmi jsem se zastavil na kopci a vyfotil pohled na zasněžené domy a stromy, který se trochu liší od podzimní fotografie.
Koukal jsem na cestu a do příkopu, v baťohu jsem měl Canon EOS 50D a přemýšlel, jak fotograf a entomolog Pavel Krásenský fotí svůj zimní hmyz. Vyběhne si asi jen tak a vyfotí “sněžnici lesklou (Boreus westwoodi).”
Já jsem na lyžích spadl, při psaní článku nevím, jak mám sedět, aby mě všechno nebolelo , viděl jsem hvězdičky, ale žádný hmyz. Takže třeba příště.
Jeseníky - lázně, 1.2.2009 :-) Bob