Pěkná zřícenina tohoto hradu je položena kousek od Zlína. Znám ji od nepaměti, již před mnoha lety jsem na ni spával.
První písemný doklad o hradu je z roku 1219, kdy byl již postavený. Touto zmínkou se zařazuje mezi nejstarší královské hrady na Moravě. Hrad patřil původně Šternberkům, za vlády císaře Karla IV. přešel pod královskou korunu.
Na fotografování vážek se dívám jako na výbornou oddechovou záležitost. Při pořizování snímků pavouků jsem si vytipoval tři vodní lokality, kde jsem si nějakou dobu všímal nejrůznějších vážek, šídel a šidélek. Prostudoval jsem si něco o životě těchto zajímavých tvorů jak z knih, tak později z internetu a pustil se do prvních pokusů (i když mé první snímky vážek jsou staré několik desítek let). Základní informace najdete v galerii.
Digitální pokusy jsem začal s fotoaparátem Olympus UZ 720. Makrofotografický mód jsem zavrhnul, protože k normální vážce se na vzdálenost několika centimetru prakticky nedá přiblížit. Použil jsem close-up předsádky Marumi, které jsem posléze u Olympusu SP-500 a Panasonicu DMC FZ-50 nahradil originální achromatickou předsádkou Olympus se závitem 55 mm. S touto sestavou jsem měl objektiv většinou nastavený na ohniskovou vzdálenost 300 mm a více, čímž jsem dosáhl rozostření pozadí a větší odstup od vážky. Nyní s Canonem používám standardní sestavu Canos EOS 30D, makroobjektiv Canon 100, kruhový makroblesk.
Poměrně častý druh vážek vyskytující se zejména na otevřených březích velkých rybníků, jezer, tůní a pískoven.
Má délku těla kolem 50 mm, rozpětí křídel do 90 mm. Samičky mají žlutohnědý zadeček s podélnými černými pruhy, modrý zadeček samečků je na konci černý.
Larvy žijí zahrabány do dna na bahnitých místech. Dospělé jedince je možné zahlédnout i daleko od vody.
Na spodní fotografii je vidět kopulující pár. Sameček si samičku přidržuje za hlavu, navzájem jsou spojeni v místě druhého a třetího zadečkového článku samečka, kde má umístěn kopulační orgán.
Článek věnuji Jovince, která má tyto tvorečky ráda.
Vidnavské mokřady a Záhlinické rybníky, červen a červenec 2007 :-) Bob
V průběhu léta jsem se zabýval vším možným, mimo jiné nesmělými pokusy vyfotografovat let vážky. Na první fotografii je zřejmě šídlo modré (Aeshna cyanea), poměrně hojný druh velkých vážek, které se vyskytuje v okolí tůněk a rybníků. Při fotografování květin v mokřadech jsem ho pozoroval, jak v pravidelných intervalech oblétá malou, vysychající tůňku a pátrá po kořisti. Omrkl jsem jeho dráhu letu, hlavně místo, kde pravidelně dělalo levotočivou zatáčku a začal jej fotit. Samozřejmě bez efektu. V určité vzdálenosti přede mnou nabralo rychlost (dokáže urazit až 9 metrů za vteřinu) a přibrzdilo kus za mnou. Ani inteligentní ostření nefungovalo. až nakonec při jedné otočce se osmělilo a pomalu se přibližovalo. Určitě v bláhové naději, že kořist mé velikosti vystačí jemu i larvám na pět let. Ostřící vzdálenost jsem měl fixní a když se přiblížilo, podařila se mi udělat fotka. Ale šídlo se nebálo ani blesku a prudce přibrzdilo malinký kousek od mého obličeje. Tak malý, že ani má makrofotografická sestava na tuto vzdálenost nestačila a křídly se pokoušelo rozcuchat moje vlasy.
Druhá fotografie byla pořízena na břehu Záhlinického rybníka u Tlumačova. Pozoroval jsem tam žáby a ledňáčka a najednou se odněkud vyřítila vážka a začala kroužit kolem kamene kousek přede mnou. Bleskurychle jsem přeostřil, nastavil autofokus se středovým ostřícím bodem a pořídil pár snímků.
Na základě mých pokusů si myslím, že po technické stránce je velice důležité znát konstrukci fotoaparátu, u Canonu EOS 30D zřejmě použít inteligentní AF-servo na zaostřování. Z blesků není výhodný makroblesk s malým směrným číslem, lépe bych pořídil s bleskem Speedlite 580EX, ten ale do přírody netahám. Stativ pokládám v tomto případě za naprosto zbytečný a ideální ohnisková vzdálenost objektivu je tak 150 mm s přihlédnutím k úhlu záběru.
Jednou se vypravím speciálně na fotografický lov vážek a úlovky budou minimálně tak pěkné jako film “Na křídlech vážky” s Kevinem Costnerem.
Mokřad Písečná a Záhlinické rybníky, léto 2007 :-) Bob
Bližší informace o síťokřídlém hmyzu jsou zde.
“To přece není možné, aby se bílý flek pohyboval,” pomyslel jsem si a posunul brýle. Na listě lísky, kterou jsem právě zkoumal, lezla malá bílá skvrna připomínající ptačí trus o velikosti 5 mm. Vytáhl jsem fotoaparát a neznámého tvora vyfotil.