Na fotografování vážek se dívám jako na výbornou oddechovou záležitost. Při pořizování snímků pavouků jsem si vytipoval tři vodní lokality, kde jsem si nějakou dobu všímal nejrůznějších vážek, šídel a šidélek. Prostudoval jsem si něco o životě těchto zajímavých tvorů jak z knih, tak později z internetu a pustil se do prvních pokusů (i když mé první snímky vážek jsou staré několik desítek let).  Základní informace najdete v galerii.
Digitální pokusy jsem začal s fotoaparátem Olympus UZ 720. Makrofotografický mód jsem zavrhnul, protože k normální vážce se na vzdálenost několika centimetru prakticky nedá přiblížit. Použil jsem close-up předsádky Marumi, které jsem posléze u Olympusu SP-500 a Panasonicu DMC FZ-50 nahradil originální achromatickou předsádkou Olympus se závitem 55 mm. S touto sestavou jsem měl objektiv většinou nastavený na ohniskovou vzdálenost 300 mm a více, čímž jsem dosáhl rozostření pozadí a větší odstup od vážky. Nyní s Canonem používám standardní sestavu Canos EOS 30D, makroobjektiv Canon 100, kruhový makroblesk.

A jak se co nejlépe dostat k vážkám? Na toto fotografování chodím nejraději sám nebo s někým, kdo má podobné zájmy a pohybuje se ve větší vzdálenosti ode mne. Každý pohyb je dosti rušivý. Ranní fotografování neprovozuji, protože většinou spím. Snímky u mne na blogu je pořízeny přes den nebo navečer. Pomalu procházím kolem břehů a všímám si letu a míst usednutí jednotlivých vážek. Pak si sednu, dopřeji tvorečkům klid a pocit bezpečí.

A jak jsme tak všichni ukolébaní pocitem bezpečí, začnu se k vážce pomalu přibližovat s připraveným fotoaparátem. A tady jsem opětovně u používání stativu: nepoužívám ho i za cenu velkého množství rozostřených a tudíž nepoužitelných fotografií. Při hledání správné kompozice a pozadí většinou nepatrně hýbu fotoaparátem, přibližuji jej a vzdaluji od objektu a stativ by mi překážel. Je to ale věc názoru.
Prvotní ostření provádím středovým ostřícím bodem a to pokud možno zásadně na oko vážky. Samozřejmě při hledání vhodné kompozice průběžně manuálně doostřuji.
Na rozdíl od fotografování například pavouků nebo motýlů považuji “lovy beze zbraní” na vážky za bezvadnou relaxaci a fotografický trénink. Mám předem určené místo, herci jsou známí a záleží jen na šikovnosti, jestli se mi něco podaří vyfotit.. Trochu mi to připomíná rybaření: řeka je dána, ryby jsou k dispozici a jen je ulovit.

Ještě bych chtěl přidat pár internetových odkazů. Výborní znalci a fotografové jsou například Marek Vojtíšek (Kolas), Lukáš Konečný (Lacerta) a Pavel Krásenský. Na všechny jsou odkazy u mě na blogu. A dál:
Fotografování vážek.
Informace o vážkách na přírodopisném blogu Renaty Křížové.
Výborné fotografie slovenského fotografa Juraje Macka.
Rozhovor s Danem Bártou v National Geographic.

Jeseník, 28.8.2007 :-) Bob