V průběhu léta jsem se zabýval vším možným, mimo jiné nesmělými pokusy vyfotografovat let vážky.  Na první fotografii je zřejmě šídlo modré (Aeshna cyanea), poměrně hojný druh velkých vážek, které se vyskytuje v okolí tůněk a rybníků. Při fotografování květin v mokřadech jsem ho pozoroval, jak v pravidelných intervalech oblétá malou, vysychající tůňku a pátrá po kořisti. Omrkl jsem jeho dráhu letu, hlavně místo, kde pravidelně dělalo levotočivou zatáčku a začal jej fotit. Samozřejmě bez efektu. V určité vzdálenosti přede mnou nabralo rychlost (dokáže urazit až 9 metrů za vteřinu) a přibrzdilo kus za mnou. Ani inteligentní ostření nefungovalo.  až nakonec při jedné otočce se osmělilo a pomalu se přibližovalo. Určitě v bláhové naději, že kořist mé velikosti vystačí jemu i larvám na pět let.  Ostřící vzdálenost jsem měl fixní a když se přiblížilo, podařila se mi udělat fotka. Ale šídlo se nebálo ani blesku a prudce přibrzdilo malinký kousek od mého obličeje. Tak malý, že ani má makrofotografická sestava na tuto vzdálenost nestačila a křídly se pokoušelo rozcuchat moje vlasy.

Druhá fotografie byla pořízena na břehu Záhlinického rybníka u Tlumačova. Pozoroval jsem tam žáby a ledňáčka a najednou se odněkud vyřítila vážka a začala kroužit kolem kamene kousek přede mnou. Bleskurychle jsem přeostřil, nastavil autofokus se středovým ostřícím bodem a pořídil pár snímků.
Na základě mých pokusů si myslím, že po technické stránce je velice důležité znát konstrukci fotoaparátu, u Canonu EOS 30D zřejmě použít inteligentní AF-servo na zaostřování. Z blesků není výhodný makroblesk s malým směrným číslem, lépe bych pořídil s bleskem Speedlite 580EX, ten ale do přírody netahám. Stativ pokládám v tomto případě za naprosto zbytečný a ideální ohnisková vzdálenost objektivu je tak 150 mm s přihlédnutím k úhlu záběru.
Jednou se vypravím speciálně na fotografický lov vážek a úlovky budou minimálně tak pěkné jako film “Na křídlech vážky” s Kevinem Costnerem.

Mokřad Písečná a Záhlinické rybníky, léto 2007  :-) Bob