Při svých toulkách po republice a zkoumání zajímavostí se nezabývám jen přírodou. Rád zavítám na stará a tajemná místa, hovořím s lidmi, prohlížím si muzea, hrady, hřbitovy, navazuji známosti a vůbec konám vše, co mne může obohatit (nebo zranit). Na pražském židovském hřbitově jsem letos v zimě na jednom z hrobů objevil tuto masku.
Byl to zvláštní nález. Má něco společného s kabalou, prostý vzkaz, černá maska gabunského etnika Punu, představující negativní síly, maska na purim nebo jen pouhá náhoda? Pokračování příště.
Pražský židovský hřbitov, :-) Bob
Při zpětném prohlížení fotoblogu jsem zjistil, že nám už dlouho chybí akce typu Bobtech (s lovem, útočníkem a obětí). Včera jsme se dokonce zabývali ochranou zahrádky před běláskem zelným textiliemi. Tak jsem z archivu vylovil následující snímky. Roupci patří do dvoukřídlého hmyzu, bez vyjímky jsou draví, loví kořist při číhání na kládách, kamenech, bylinách.
Celý článek »
Jedná se o všeobecně rozšířeného motýlka, záměna je možná s podobným běláskem řepkovým. Samička snáší na spodní stranu listů brukvovitých rostlin vajíčka o počtu 100-300 kusů, housenky žijí nejprve pospolu, postupně se osamostatňují. Dokáží způsobit relativně velké škody. Na slovo relativně kladu důraz, protože každý živočich a rostlina má v přírodě své místo, o kterém mnohdy nic netušíme. A nyní k ochraně před žírem.
Celý článek »
Venku trochu sněží, mám čas, a to je pravá chvíle na letní vzpomínání, opět trochu s pohádkou. Nevím již, ve které se vyskytla věta: “Větře, větře, větříčku, zafoukej mi trošičku”, ale při fotografování této babočky jsem potřeboval pravý opak. Stébla trav na louce vytvářela ve větru vlny jak při hokejovém utkání diváci v hledišti, babočka se kymácela, připomínajíc kyvadlo ve starých pendlovkách, a já jen trpělivě čekal na fotografickou příležitost.
Celý článek »
Jednou takhle ve svém volnu jsem ležel na teplé mezi, měl zavřené oči, nechal se šimrat sluncem a vůbec, chytal jsem prostě lelky. A najednou jsem uslyšel tenký hlásek: “Že mě nevyfotíš, Bobe?”. Rozhlédl jsem se , protřel oči, a nic. Kolem samá pestřenka, motýli, u země na mne pokukovala kobylka, o kousek dál si vrzalo saranče, vítr hýbal listím stromů, prostě nic pozoruhodného. Začal jsem upadat do dřímoty, když tu jsem znovu slyšel ten hlásek: “Že mě nevyfotíš, Bobe?”. Opatrně jsem se rozhlédl a přišel na provokatéra. Byla to včelka, která kousek ode mne sbírala pyl. A tak jsme uzavřeli sázku: dostanu litr toho nejlepšího lesního medu, když ji vyfotím za rychlého letu. Nechtěla portrétní fotografii při sběru, to by letěla za Saudkem, ale fotka měla být za letu, aby se snad mohla pochlubit v úlu.
Celý článek »
