Soumračník čárkovaný patří do čeledi soumračníkovitých (Hesperiidae), která tvoří přechod mezi denními a nočními motýly. Jsou drobnější nebo středně velcí, létají rychle a nízko nad zemí. Housenky žijí zpravidla ukryté ve stočených listech. U nás se vyskytuje 20 druhů.
Tento zástupce patří místy ke zcela běžným motýlům. Létá od července do srpna, housenka žije na čičorce, lipnici, pýru a dalších rostlinách.
A máme tady dalšího motýlka z čeledi ohniváčkovitých. Patří mezi chráněné druhy, snadno může dojít k omylu v zařazení. Modrásek černoskvrnný je u nás již takřka vyhynulý, je možné jej najít na pastvinách a stepích až do podhorských oblastí. Živnou rostlinou housenek jsou především různé druhy mateřídoušky. Vyznačují se myrmekofilií, lákají mravence na sekret složený z aminokyselin a cukrů. Mravenci housenky odvlečou do mraveniště a ty zde hodují na mravenčích larvách.
Soustředím se ale na dva různé fotografické přístupy. Z hlediska druhového zařazení jsou rovnocené, to již ovšem neplatí pro estetické hledisko.
Tomuto fotografickému postupu osobně říkám zachycení jevištního typu. Tedy terminologie z obdobné kategorie, jako je Bobovo vejce. Subjekt je v protisvětle (v tomto případě zapadající slunce) a dosvětlen bleskem se sníženou intenzitou výboje. Získáme tmavé pozadí s dobře viditelným hlavním objektem a kontrastně působícím sluncem..
Snímek vznikl při včerejším sestupu z hor.
Praha pro mne vždy znamená návštěvu ohromného lidského mraveniště s mnoha památkami, metrem, rychlou jízdu v ulicích, ve kterých se neorientuji a spoustu dalších zážitků. I když ji navštěvuji často, většinou nemám čas na klidnou procházku po nábřeží Vltavy, návštěvu památek, muzeí a pamětihodností, které jinde neuvidím. Nedávno jsem se rozhodl, že po skončení služebních povinností si udělám přestávku na víkend a pěkně v klidu nafotím Pražský hrad, Karlův most, racky nad Vltavou, metro, Václavské náměstí … Mohl bych jmenovat celé hodiny. A po návratu se budu jen chlubit, kdeže jsem to všude byl. Před cestou jsem nalistoval knihy profesionálního fotografování architektury, prohlédl Plickovy fotografie stověžaté Prahy, navštívil blog Matouše Mihalička, Martina TPY Vraného Stránky do černa (oba dva vřele všem doporučuji k prostudování, na Stránky do černa je nový odkaz z mého blogu), ba dokonce nakoukl k Medhimu, co nového. Vyčistil jsem telekonvertor k optickému přitažení pražských mostů, nachystal filtry polarizační, neutrální, přechodový ke zvýraznění modré oblohy a odstranění oparu, překontroloval rychloupínací destičky na monopod i tripod, dobil baterie, probral si znovu způsob fotografování výše zmíněných borců, vytipoval předem podle mapy vhodné lokality k umístění stativu, pomodlil se za pěkné počasí a takto vyzbrojen jsem se vřítil do Prahy jak velký vítr.
A jsme u druhé návštěvy srubu, tentokráte v zimě.
Již při pohledu na záplavu sněhu je jasné, že pohyb na běžkách v tomto terénu je prakticky nemožný a ideálním prostředkem jsou sněžnice. V zimě se letmo zabývám stopami zvěře, ale hlavně zpracováním fotografií z letního období, taxonomií a přípravou příspěvků na taxonomický web Biolib.