Vážený čtenáři. Na břehu tohoto jezera jsem byl svědkem boje na život a na smrt v přímém představení. Jedná se o vzácné zachycení útoku kutilky na slíďáka. Kutilka jej loví vstříknutím jedu, po kterém pavouk sice nezemře, ale ochrne. Posléze je zavlečen do hnízda, kde na něj kutilka naklade vajíčka a malým larvám slouží pavouk jako živá zásobárna potravy.Snímky budu popisovat postupně ve sledu, v jakém se odehrály.

Nic netušící pavouk shání potravu na břehu písečného jezera.

Náhle se k němu bleskurychle vrhá kutilka, pavouk nestačí zareagovat.

Do slíďáka je vbodnutým žihadlem dopraven jed.

Po ochrnutí je pavouk otočen na záda a připravován k transportu.

Slíďák je odvlékán k zásobní komůrce pro larvy.

Celý průběh akce se dá počítat na vteřiny, při fotografování byl použit aparát Olympus UZ 720 a předsádka Marumi close-up 2D. Laskavý čtenář určitě promine ne vždy stoprocentní kvalitu snímku, ale již pouhé zachycení akce je velkou vzácností. V budoucnu ukáži, že ani pavouk není zdaleka neviňátko, skus jeho čelistí a jed je pro mnohé tvory prakticky vždy smrtelný.

Jeseníky - Písečná, 2005 :-) Bob

Běloskvrnáč pampeliškový (Amata phegea L.), patří místy mezi hojnější motýly, někde však jeho výskyt nebyl zaznamenán. Častěji se nachází v teplejších místech na okrajích lesů, loukách. Rozpětí křídel je cca 2-3 cm, má charakteristické žluté pruhy na těle. Housenka je všežravá, kuklí se až po přezimování. Na tohoto jedince jsem narazil pod hradem Bouzov v blízkosti říčky, byl poměrně klidný, s minimální přístupovou vzdáleností. Vhodný objekt pro začínajícího fotografa (pokud jej nalezne).

Hrad Bouzov, červenec 2005 :-) Bob

Venku se stmívá, v počítači mi hraje Kelly Clarkson, mám chvíli čas a to je, milý čtenáři, příležitost k další úvaze. Protentokráte se vracím zpět k makrofotografii, která mi zřejmě nejvíce přirostla k srdci. Neznamená to ovšem odklon od ostatních oblastí fotografie, pouze drobnou specialisaci. Povalujete se rádi na louce, hlavně když svítí slunce? Já tedy ano.

Takže jsem ležel v trávě, žvýkal stéblo, hlavu zakloněnou do nebe a pozoroval oblohu. Nebylo mi jasné, jestli její barva přejde do barvy rámečku a zmoknu jako obvykle, nebo bude modrá. Najednou jsem koutkem oka zahlédl větší nažloutlou letící skvrnu. Čtenář znalý mého blogu hned ví, že se nejedná o “Bobovo vejce”, to nelétá. Šel jsem se podívat na okraj paseky a tam zpozoroval na starčeku (jde o květinu, ne staříka odloženého mladou rodinou) a chrpě několik perleťovců. Jsou to vděční motýli na fotografování vzhledem k jejich malé plachosti. Opatrný člověk by je prakticky mohl vzít do ruky. Létá až v druhé polovině léta a patří k našim větším druhům, rozpětí křídel je 55-65 mm. Pomalu jsem se k nim přiblížil, mumlaje svoji obvyklou modlitbu k Mannituovi a vykládal jim pohádky. Byli jimi natolik unešeni, že se ani nepohli a dovolili mi přiblížit se na několik centimetrů. V tomto případě není třeba používat předsádkové čočky, stačí pouze nastavit aparát na makro. Výsledné snímky Ti, milý čtenáři, předkládám k posouzení. Položím ale jednu hádanku: na které z fotografií je sameček a na které samička?

1. Perleťovec stříbropásek (některá literatura uvádí stříbropásný), Argynnis paphia L.

2. Perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia L.)

Vzhledem k množícím se komentářům, debatám a úvahám, které se netýkají přímo zveřejněných fotografií a článků, prosím všechny čtenáře, aby své úvahy, rady, dotazy a výtky přesunuli jako komentář k tomuto článku. Přivítal bych i vzájemnou diskuzi, sdílení názorů a rad, jak lépe fotit. Zajímaly by mne též vaše zkušenosti s fotografováním, názory na publikační činnost a vůbec. Berme tuto rubriku jako prostředek ke vzájemnému obohacení. Díky, Bob. :-)

Dnes sedím, poslouchám slátaninu Big Brother a při poslechu dialogu aktérů mne napadá pouze “Bože, Bože, jak hluboce jsme klesli v kultuře pořadů”. Ovšem dozajista je to jen věcí názoru. Televizi nevypnu, protože řádně platím poplatky, ale při jejím poslechu mám prázdný mozek. Ne a ne se soustředit. Takže budu psát trochu jinak. Pozorný čtenář si všiml (zase mne ruší pískání v televizi, chtěl bych slyšet recenzovaná slova), že na pravé straně se jedná o obdobnou fotografii jako při včerejším příspěvku. Stejný strom, stejná lampa, ale barva je jiná. Je to dáno různým nastavením bílé. Včera se jednalo o auto nastavení, dnes žárovkové světlo. Pro digitální fotografy, kteří nechtějí pouze mačkat spoušť a snímky dělat v digilabu, je funkce nastavení bílé velice důležitá. Až budete příště experimentovat se svým fotoaparátem, pohrajte si s touto funkcí a uvidíte velké rozdíly v zabarvení snímku a možná i celkové náladě.

Ale teď k titulku článku. Fotografie architektury je značně odlišná od například makrofotografie. Má jiné zákonnitosti, vybavení, lokalizaci, i pohled fotografa. Nebudu zde uvádět desatero fotografování architektury, ale je jisté: neobejdete se bez širokoúhlého objektivu či předsádky, cross filtrů, stativu, pohled na objekt se liší v různou denní, roční dobu a podle svitu slunce, většinou vám zavazí chodící lidé, budovy jsou příliš vysoké, znalosti jednotlivých stavebních slohů minimální, takže člověk nevystihne charakteristické prvky staveb, zákoutí, oken … A co víc: v naprosté většině nemáte ani čas se při toulkách pořádně seznámit s danným městem, jste v něm v nevhodné chvíli a při nevhodném počasí. Často se mi stává stává, že městy projíždím v noci, kdy vidím pouze barové osvětlení a poslední nezadané prostitutky s pasáky či válející se opilce. Dá se fotit i tak, člověk to může vždy zkusit. Nejlepší jsou pokusné snímky ve městě, které dokonale znáte.

Přináším tři noční záběry blíže nejmenovaného města, které jsou foceny za výše popsaných podmínek. Samozřejmě je nutno použít stativ, dlouhé časy, redukci šumu a úpravy (zde provedené v Zoneru). Ideální je fotit ještě při večerním přirozeném světle nebo ráno při rozednívání. Ale komu se chce vstávat tak brzy? Nyní dotaz: poznáte, o které město se jedná?

Jičín, :-) Bob