Další fotografie a články o květinách jsou zde.
   Tak jsem přemýšlel, jak si na tom vlastně stojím s fotografováním. Trochu jinak než dřív, musím podotknout. Jestliže ještě před rokem jsem si vybral oblast (hory, moře, nížiny), kam chci jet a tam jsem fotil, letos jsem vše postavil na hlavu. Vyberu si objekt (nějakého brouka, květinu, obojživelníka …), kterého chci vidět, podívám se na výskyt na Biolibu a tam jedu. Tak tomu například bylo s fotografiemi této kyčelnice, střevíčníka pantoflíčka, salamandra, rosnatky okrouhlolisté apod. Obě varianty mě uspokojují jak v oblasti cestování, tak fotografování a prožívání různých dobrodružství, takže zažívám pocity radosti a štěstí. A to je zřejmě to nejdůležitější.
     Kýchavice patří mezi chráněné liliovité květiny. U nás se vyskytuje ve dvou poddruzích: na fotografiích je kýchavice bílá subsp. Lobelova, která je častejší, vzácnější je kýchavice bílá subsp. pravá a nejvzácnější je kýchavice černá.
     Patří mezi trvalé byliny, dosahuje výšky 50-150 cm s nezaměnitelnými a charakteristickými listy. Květy jsou oboupohlavní v  hroznech nebo latách. Můžeme ji sporadicky nalézt v horských oblastech na vlhčích půdách, kvete v červenci až září.

    Celá rostlina je prudce jedovatá, jak píši v další části článku.

     Jed je obsažen ve všech částech rostliny, především ale v sušeném oddenku a kořenech. Chemicky se jedná o alkaloidy protoveratrin a germerin, ale i mnohé jiné. Po požití se dostavuje nepříjemná chuť v ústech, bušení srdce (účinek podobný digoxinu),  pocit chladu, zvracení, průjem.  Léčba je symptomatická, vzhledem k rozmanitosti účinných látek neexistuje specifický protijed.  V některé literatuře se uvádí, že v antice se do extratktu z rostliny namáčely i hroty šípů.

PR Přemyslovské sedlo, 4.7.2013 :-) Bob