Znám nejrůznější meze a hranice: státotvorné, horotvorné, hranice lidských schopností, lidského poznání, meze na louce, hranice na upalování čarodějnic, lidské závisti, touhy po penězích, po moci … (všimněte si, že poslední tři jsou prudce expandující), ale já vím o jedné, která je konstantní čili neměnná ( výrok pana Wericha). A touto hranicí je rozhraní tří států na východě naší republiky.

   Na první fotografii je pohled z polské oblasti na hranici (překlenuje ji malý most začínající modrým štítkem). Párkrát jsem zde již byl i dříve fotit malé broučky, pavouky a mravence s jejich pískovou stavbou, teď jsem ale doprovázel mé polské přátele.

   Druhá fotografie je pohledem na polskou část hranic, po mostě představujícím vlastní trojmezí jdou lidé.  
   A na poslední je pohled z mostu na vlastní rozhraní. Tvoří jej malý mramorový sloup postavený na betonovém podstavci v korytě potoka.
   Vždy, když jsem tady, si na něj sednu, zkroutím tělo do podoby odsouzence, který je vpleten v kolo a vytvářím podobu nového člověka. Sám jsem jej pracovně nazval “Čechoslovopolákem”. A vůbec mi to nevadí. Pravá noha je na Slovensku, levá v Polsku, pravou rukou se opírám o Česko a levou všem mávám.

Trojmezí, 9.8.2009 :-) Bob