S tímto zástupcem dvoukřídlého hmyzu jsme se již na blogu mohli setkat. Začátkem dubna jsem na svých toulkách narazil na kupku hnoje a touto “mouchou” se to jenom hemžilo. Všechny byly nachystané ke kopulaci nebo ji právě prováděly.
Této exhibice jsem využil k testům makrofotografie pomocí Canonu EOS 30D. Nafotil jsem hodně snímků s makrobleskem i bez, zkoušel nejrůznější časy i clony. Zatím pořád narážím na malou hloubku ostrosti a a nutnost použít časy minimálně kolem 1/200 s a kratší. Kompakt má v těchto případech výhodu, ale už se těším na větší objekty (brouky, motýly) a fotografování “jen tak”.

Zlaté jezero, někde na kupce hnoje, 9.4.2007 :-) Bob

Při odvalování kamenů a bližším zkoumání života pod nimi jsem narazil na tohoto pěkného pavouka. V determinaci mi literatura ani internetové stránky moc nepomohly, jako obvykle jsem požádal Stana Korenka o pomoc.
Jak již plyne z názvu, domácím prostředím punčoškáře jsou naše lesy. Žije obdobným způsobem jako cedivky,  kořist chytá do pavučinové punčošky. Příbuznými druhy jsou C. terrestris a C. atropos. Znovu se musím zmínit o kribelovém vlášení. Ačkoliv tento pavouk má jenom rudimentární kribelum, taxonomicky byl přeřazen k cedivkám. Pro nás, amatérské biology, to ale není podstatné.
A ještě obligátní “pavoučí pohled”.

Jeseníky - lázně, 30.3.2007 :-) Bob

Patří mezi velice zajímavé vyšší rostliny. Podbílek roste roztroušeně od dubna do května ve vlhčích, hlavně smíšených lesích a  podél potoků, nikde však není hojný. Patří do čeledi krtičníkovitých, květy vyrůstají v úžlabí listů.
Rostlina se vyznačuje tím, že neobsahuje chlorofyl. Tím pádem se automaticky řadí do takzvaných holoparazitů, veškeré živiny získává od hostitele, v tomto případě stromů, pomocí haustorií. Můžeme si je představit jako výhonky z oddenku rostliny, které se zavrtávají do hostitele (jak do lýkové části - floému, tak i do dřevní hmoty - xylému) a přečerpávají organické i anorganické látky.

Mokřady Písečná, Jeseníky, 5.4.2007 :-) Bob

Na polní cestě přede mnou poletoval brouk. Na chvíli si sedl, pozoroval okolí a když jsem se k němu přiblížil, kousek poodletěl. Nebylo pochybností, pozoroval jsem svižníka polního. Po delší honičce (je dosti citlivý na otřesy půdy a bezpečí hledá v krátkém letu), se mi podařilo jej vyfotit. Bohužel ne na cestě, kde by se pěkně vyjímal , ale v trávě kolem.
Poznáme jej podle zeleného zbarvení vrchní strany, na krovkách má několik bílých skvrn. Dosahuje délky kolem 14 mm, brouk i jeho larvy jsou dravé, loví především hmyz a pavouky. Larvy se vyvíjí v úzkých chodbičkách, na jejíchž okrajích číhají na kořist. Brouk se líhne na podzim, přezimuje a na jaře zakládá novou generaci. Patří mezi ohrožené druhy.

Hrad Cimburk - Městečko Trnávka, 25.3.2007 :-) Bob

Při dobývání hradu Cimburk jsem míjel rumiště a nad ním se pěkně třepotal motýl. Už zdálky bylo vidět, že se jedná o babočku admirála. Vyskočil jsem z auta, pracně smontoval fotoaparát i se vším příslušenstvím a motýl mezitím upláchnul do neznáma.  Sluníčko ale svítilo krásně a bylo teplo, takže boží tvorové a květiny se nastavovali teplu. Vyfotil jsem žluťáska řešetlákového, rozrazil rezekvítek, podběl, prozkoumal několik kamenů a prohýbal se pod tíhou fotografické výstroje. Myšlenku na muší váhu Olympusu SP-500 i s makropředsádkou jsem ale násilím zaháněl pryč. A jak vlastně vypadal nastrojený fotoaparát? Asi takto:

Celý článek »