Tento pavouk s délkou těla kolem 15 mm patří mezi největší u nás. Je to kribelátní druh (bude vysvětleno dál) žijící v blízkosti člověka (např, sklepích, kůlnách), ale je možné jej najít i ve volné přírodě například pod kameny. Tam jsem jej našel i já a vyrušil ze zimního spánku. Vyniká robustním zadečkem se světlou skvrnou, záměna je možná i s podobnými druhy, jako je například cedivkou lesní či podkorní.

Všeobecně si cedivky lapací síť staví v úkrytu, např. pod zemí či kůrou. Má podobu rourky nebo punčošky, která se směrem na povrch rozšiřuje do nálevky a její vlákna jsou pokryta kribelovým vlášením. Některá z nich přesahují okraj a pokud se jich náhodný vetřelec dotkne, pavouk zaútočí. Vnější otvory lze často vidět v zemi v lesích například při sbírání hub, malin či jen tak, při oblíbeném lelkování.

A co to je vlastně kribelové vlášení?

Kribelové (pavučinové) vlášení a lepové kapičky představují dva rozdílné způsoby, jakými se kořist přichytí k síti.

Lepové kapky produkují například křižáci, postupně ztrácí svoji účinnost a křižák je musí každý den obnovovat.

Kribelové vlášení (produkce například cedivkami) jsou velice drobně načesaná vlákna, až 500x tenčí než nosná vlákna. Vytváří se v pomocných snovacích orgánech před hlavními bradavkami, pavouk je vyčesává pomocí zadních nohou. Jsou velice přilnavá, pavouk je nanáší na nosná vlákna, kterým dodávají modravý nádech.

Kribelátní druhy: cedivky, pakřižáci.

Nekribelátní druhy: křižáci, snovačky, čelistnatky, plachetnatky.

Vlastní fotografování bylo zajímavé. Použil jsem ministativ a drátěnou spoušť, s makropředsádkou jsem narážel jako obvykle na malou hloubku ostrosti. Dobrou viditelnost chloupků způsobuje vzdušná vlhkost v chladném počasí, za normálních okolností by pavouk nevypadal jako ojíněný.

Za laskavou pomoc při taxonomii děkuji Mgr. Stanislavu Korenkovi: Slovenští pavouci. Poslední dobou se na něj obracím častěji.

Jeseníky - lázně, 4.2.2007 :-) Bob