Tak tento mladík mi dělá věrného průvodce, snáší veškeré nepohody, výmysly fotografa, prodírání se hlubokým sněhem při chůzi na sněžnicích, likvidaci jaderné elektrárny JETE na simulátoru, střílí z kuše, na svět se občas dívá zaměřovačem odstřelovací pušky airsoftové provenience, pojal úmysl stát se lékařem a protože je mu v den vydání tohoto článku 15 let, tak mu přeji všechno nejlepší, pěknou fotku na občance a chuť překonávat nejrůznější nástrahy, které klade život. Na této fotografii se zrovna snažil o kompozici dobré fotografie Holašovic (nebo taky přemýšlel, proč si pořád něco vymýšlím a jestli není lepší mě eliminovat).
Holašovice je pěkná, malá víska si 15 kilometrů od Českých Budějovic. V první polovině 19. století zde byla naprostá většina staveb z kamene a takzvané “selské baroko”, které se týkalo průčelí štítů, sem dorazilo v letech 1840-1880 a vytváří absolutní unikát. Buďme ale upřímní, v okolních obcích, které se rozkládají na soběslavsko-veselských blatech, je podobných domů mnohem více. Ale ať je to, jak chce, Mezinárodní výbor pro Světové kulturní a přírodní dědictví, který zasedal v roce 1998 v japonském Kjótu, zařadil Holašovice do Seznamu světového dědictví UNESCO, kam patří mimo jiné Velká čínská zeď, italské Benátky, katedrála v Remeši, Český Krumlov a pro mě velice důležitý slovenský Vlkolínec, kam se chystám.
Celý článek »
Tmavého motýlka o délce 30-40mm jsem si zatím ve volné přírodě nevšiml, housenku jsem fotografoval na okraji lesa na Osoblažsku, ale imago je na internetu ke shlédnutí, jak uvidíte dál.
Dlouho jsem váhal s zařazením této housenky, až jsem nakonec oslovil znalce nad znalce, Marka Vojtíška (Kolase). Nakonec sice vše dopadlo jinak, než jsme se původně domnívali, ale dovolím si citovat pasáž:
“Co se týká housenky, našel jsem jen jednu podobně zbarvenou, bekyni pižmovou (Euproctis similis), ale ta to není, má jinak uspořádané ochlupení. S housenkami je trochu problém. Jednak není moc literatury, ve většině atlasů jsou akorát dospělci a sem tam nějaká housenka, aby se neřeklo. Housenky se potom svlékají (fázím mezi svlékáními se říká instary) a po každém svlékání vypadají trochu jinak. A nikde nejsou vyobrazeny všechny instary pohromadě.Nemluvě o tom, že některé druhy mají více variant housenek , třeba lišaj smrtihlav hnědou, zelenou a žlutou. Zajímavé je, že u některých druhů se housenky v různých instarech chovají různě, shlukují se nebo se naopak rozlézají, přestávají ožírat listí stromů a lezou dolů na byliny (hnědásek osikový), vypadávají z květů a nechávají se odnést do mraveniště (modrásek bahenní) atd.”
Za citaci z e-mailu Marka Vojtíška se ještě jednou omlouvám, jsou to však velice zajímavé informace.
Celý článek »
Tento teleobjektiv představuje jeden z mých starších kousků, kdy jsem fotil na kinofimovou zrcadlovku a občas si pohrával s fotoaparátem Pentaxon six s rozměry filmového políčka 6×6 . Měl adaptér na oba druhy formátů a práce s ním byla tehdy poměrně jednoduchá. Filmy jsem používal většinou Fomapany 21 D (t.č. 100 ISO), vyjímečně dovozové Ilfordy HP 27 (t.č. ISO 400) . Žádný tehdejší průměrný stativ nebyl schopen udržet sestavu o této váze, tak jsem vlastnil solidní, těžký jasanový stativ s dvojitýma nohama, který mám dodnes. Charakteristika objektivu je následující: práce v manuálním režimu, minimální clona 5.6, ohnisková vzdálenost 500 mm, délka bez vysunutí 395 mm, váha 3.5 kg, úhel pohledu 5 st., závit zevního filtru 118 mm. Nedílnou součástí byla snímatelná sluneční clona a transportní brašna.
Celý článek »
Daněk evropský patří mezi sudokopytníky, čeleď jelenovitých. Pochází ze středomořské oblasti, u nás se vyskytuje od 19. století v oborách, ale žije i ve volné přírodě. Dosahuje délky do 170 cm, paroží je lopatovité, podobá se trochu losímu.
Obývá listnaté i smíšené lesy, v přírodě je dosti plachý.
Celý článek »
Za pošmourného odpoledne jsem i s makrofotografickou výbavou procházel lázeňskou kolonádou. Sedl jsem si na lavku a přemýšlel. Můžu v tomto nastávajícím čase fotit makrofotografii s mojí výbavou? Hmyz je schován, na malinké tvory ukryté pod kůrou a listím nemám výbavu, tak budu fotit něco jiného. Vrhnu se tedy na jeleny, srnce, kamzíky, daňky, muflony, ptáky a veverky, budu je stopovat na sněžnicích, číst ve stopách na sněhu, číhat ve sněhovém záhrabu a očekávat jaro. Bude to pro mě návrat do doby před 30-ti lety, kdy jsem něco podobného prováděl.
Jeden z mých starších objektivů vidíte na fotografii. Jedná se o Practicar 5.6/500 MC Pentacon s redukčním kroužkem na digitání zrcadlovku Canon. Je umístěn na stativu Giotto professional aluminium tripod MT 9170 s kulovou hlavou Fomei, dříve jsem ale používal robustní stativ z jasanového dřeva.
K celé výbavě se postupě dostanu i se srovnáním jednotlivých ohiskových vzdáleností a ukázkovými snímky. Tady bych chtěl jenom zdůraznit, že prodloužené ohnisko (50, 100, 300, 500 mm se zahrnutým crop faktorem - na Canon EOS 30D je1,6) pouze mění zorný úhel, který se v plné míře zobrazí na senzoru zrcadlovky. Výborně je to vysvětlené v knize “Mistrovství práce s DSLR” autora Romana Pihana na straně 35.
Jeseník, 30.10.2007, Jeseníky
