Prodíral jsem se mezi kapkami deště a najednou na sobě ucítil pohled. Podíval jsem se dolů a na lístku kontryhelu se na mě upřeně dívaly dvě velké, barevné oči. Už dlouho nefotím lidské ani jiné portréty, ale tato ”muška” se na mě tak prosebně dívala, že jsem neodolal a jeden jí udělal.
A teď přemýšlím, jak jí ho pošlu. Nemůžete mi poradit?
Horní Lomná, 15.5.2010 :-) Bob
Sametky, stejně jako další roztoči, pavouci a sekáči patří do řádu, o němž bližší informace jsou zde.
Při fotografování této sametky jsem si neuvědomil, že mi poskytuje důležitou informaci o svém životě. Její larvy vyvolávají velké svědění kůže u člověka na jaře, ale až tyto snímky mi ukázaly, jaký je to predátor. Ulovil hmyz stejně velký, jako je sám a v klidu si jej vychutnával. Jen já jsem byl rušivý element s fotoaparátem. Dosahuje velikosti kolem 5 mm a můžeme jej najít především na jaře.
Těch predátorů v živočišné říši je nějak moc.
Jablunkov, 17.4.2010 :-) Bob
Bližší informace o chrostících jsou zde.
Chrostíka horského můžeme najít od jara především kolem tekoucích vod v podhorských oblastech. Dosahuje délky 3-4 cm, přes den sedá na rostlinách, kamenech a kouscích dřeva.
Chrostíci všeobecně mají v dospělosti lízací ústní ústrojí, sají tedy pouze nektar a vodu. Některé druhy nepřijímají potravu vůbec a živí se tukem, který je na konci zadečku.
Na spodní fotografii je ústní ústrojí blíže.
Jablunkov, 17.4.2010 :-) Bob
Vážení přátelé a čtenáři tohoto blogu. Na dlouhou chvíli jsem se odmlčel, protože se mi nic nedaří. Vše začalo na Mauritiu při fotografování přírody za dlouhého deště. Jak jsem se druhý den dozvěděl, tento den byl nejdeštivější v měřené historii Mauritia. Pak jsem onemocněl z klimatizace, po návratu se pokazila redakční část blogu, poté mi vše padalo z ruky. Snad jsem podlehl černé magii woodoo, dokonce jsem se bál sednout do auta.
Ale nechť mě stíhá rána za ránou, nevzdám se. Z boje neuteču. Pojedu do Bremerhavenu na severu Německa a všemu dám vale. Tam v přístavu je ukotvená originální ponorka z konce druhé světové války a já jsem se na ni již dlouho chystal.
Před odjezdem jsem si na květině vyfotil pylový hmyz pro štěstí, vzal auto, svištěl si to po dálnici na Berlín, pak dál na Hamburg, kolem Brém až do Bremerhavenu. Ponorka byla fantastická, někdy o ní napíši.
Po cestě zpátky jsem si to vesele pádil domů (v autě se má asi říct jel) a podívejte se, co se stalo:
Třicet kilometrů za Berlínem mi v rychlosti 130 km/h praskla zadní levá pneumatika a já stěží vyvázl životem. Podřel jsem německou dálnici a ohnul svodidla.
Obě fotografie jsou již po odtažení z dálnice na malé parkoviště.
Tak teď přemýšlím, komu jsem v tomto či minulém životě ublížil (abych nezapomněl - minulý týden jsem si málem zapálil byt) a pojal předsevzetí: budu jezdit vlakem, chodit pěšky, psát jen krátké články ze života hmyzu a k Mauritiu se vrátím až po překonání špatného kouzla.
Jeseník, 5.5.2010 :-) Bob
Přiznám se, že tomuto městu buď přijde návštěvní na chuť nebo se mu nelíbí. Já tak kolísám mezi oběma póly.
Holanďané byli na tomto místě již v 17. století o Proměnu v hlavní město se zasloužili až Francouzi v polovině 18. století, ovšem pronásledovaly jej pohromy. V roce 1819 to byla cholera, 1866 malárie a v roce 1892 se zde vyřádil cyklón, to se již ovšem valná část obyvatel přestěhovala do vnitrozemí.
První a druhá fotografie jsou foceny z kamenné pevnosti Fort Adelaide (Citadela), z pevnosti, kterou postavili Angličané.
Na první s pohledem z Citadely vpravo je obytná část s menšími domy, po vyfotografování jsem se jenom otočil doleva a udělal snímek obchodní části na druhém snímku. Pěkný rozdíl, že?
