Další historky ze života hmyzu a jiných jsou zde.
   Zatímco pár se oddával sexu, dvoukřídlý polétavec a já jsme lačně přihlíželi.

Někde na zeměkouli,  :-) Bob

   Přemýšlím, jak formulovat myšlenky a debatuji s mým vnitřním hlasem.
   “Napiš, Bobe, co cítíš”, nabádal mě hlas.
   “To je ale blbost, všichni se mi budou smát”, odpověděl jsem.
   “Třeba ne, zkus to”.
   A tak to zkusím.
   Dostal jsem se do fotografické a další krize. Nafotografoval jsem tisíce snímků na této i jiné polokouli planety Země, pokoušel se o determinaci a zpracování RAWů a nedaří se. Spláchl mě déšť z vrcholků hor, na Mauritiu jsem zažil “Déšť všech dešťů”, kdy i staří Inkové by v hrůze prchali pryč , probíral se vandráckým vybavením - mám teplý spacák, karimatku, rozdělám oheň na vrcholu hor, co fotografická výbava, přežiji…?
   Potom jsem časného jara přišel na propadlou půdu u Horní Suché, která byla zatopená vodou. Říkám ji “laguna”.
   Bují tam život. Někdo by krajinu nazval smetištěm, ale život se dere na povrch a válčí o svá práva.
   Války hmyzu, rostlin, pavouků, náletových dřevin, žabek v tůních, malých i velkých broučků, prazvláštních mušek …
   Lehl jsem si na zem a fotografoval květiny. Violku, sedmikrásku, blatouch a snažil se zachytit jejich krásu.
   ”Bobe, i já se chci vyfotit.”
   Podíval jsem se bokem a tam stál svižník polní.
   ” Ukáži ti moje zuby a neuteču. Udělej mi “portrét“, prosím”.
Tak vznikly snímky z mé dobrodružné výpravy na smetiště. Všechno kypí životem a já jsem slíbil, že mým malým hmyzím a jiným kamarádům budu dělat portréty. Občas je ukáži lidem, napíši o nich pohádky a příběhy z dobrodružného života. 
 Ležel jsem při fotografování na zemi, lidé mě pokládali za blázna,  ale já vím, že tak to není a k fotografování a příběhům se vrátím.

Zádumčivé rozjímání věnuji Jovince, mé kamarádce a Tomovi, který je mi více než 40 let parťákem..

Horní Suchá, laguna, 10.4.2011 :-) Bob

   Při toulkách přírodou jsem narazil na zvláštní příhodu.
   Koutkem oka jsem zahlédl zvláštní válku na listu. Pavouk se zakousl do nohy mladé kobylky obecné a nechtěl se pustit. Kobylka se natahovala, poskakovala, ale pavouk se držel vší silou svých čelistí. A já se ptal: jak je to možné, že ji nechytil do sítě? Bylo by to pro něj jednodušší, prostě by ji zabalil do pavučiny, jednou kousnul a konec. Jako třeba na této fotografii.
   Domníval jsem se, že znám aspoň zčásti přírodu, ale není to pravda. Budu se pořád učit.
   Na dalším snímku je celkový pohled na jeviště, kde se odehrával boj.

Horní Lomná, 6.6.2010 :-) Bob 
   

   Jednou jsem se toulal v lagunách blízko Karviné, které vznikly po důlní těžbě. Ideální místo na fotografování vážek a šidélek.
   Šinul jsem se kolem malého pahorku a v tom jsem uviděl vážku. Tak pomalu k ní.
   Opatrně jsem se blížil, obešel ji zezadu a první snímek udělal ze vzdálenosti asi 2 metrů. To je taková maximální hranice, pak vážka odletí. Ale tato nic.  
    Přiblížení o dalšího půl metru, znovu jsem ji vyfotil a ona nic.
   “Hrome, to není možné,” proběhlo mi hlavou.
   Lusknul jsem prsty a vážka se ani nepohla.
   “Něco není v pořádku a já na to přijdu,” pomyslel jsem si.
   A taky že v pořádku nebylo nic. Vážka se nehýbala, netřepetala křídly, její barvy ale prozrazovaly, že by ještě mohla žít. Podíval jsem se z boku a ejhle: bude vítanou potravou samičky pavouka běžníka obecného.

   Vážka zřejmě dosedla na list, kde číhal pavouk. Bleskurychle se jí zakousl do zadečku a protože jeho jed obsahuje neurotoxin, v mžiku ochrnula a čeká ji smrt. A vidíte ten nepoměr velikosti - David ulovil Goliáše.
   Lidé se ale nemusí bát, pro ně jsou tito pavouci neškodní.

Horní Suchá, 27.6.2010 :-) Bob

   Prodíral jsem se mezi kapkami deště a najednou na sobě ucítil pohled. Podíval jsem se dolů a na lístku kontryhelu se na mě upřeně dívaly dvě velké, barevné oči. Už dlouho nefotím lidské ani jiné portréty, ale tato ”muška” se na mě tak prosebně dívala, že jsem neodolal a jeden jí udělal.
   A teď přemýšlím, jak jí ho pošlu. Nemůžete mi poradit?

Horní Lomná, 15.5.2010 :-) Bob