Jednou jsem se toulal v lagunách blízko Karviné, které vznikly po důlní těžbě. Ideální místo na fotografování vážek a šidélek.
   Šinul jsem se kolem malého pahorku a v tom jsem uviděl vážku. Tak pomalu k ní.
   Opatrně jsem se blížil, obešel ji zezadu a první snímek udělal ze vzdálenosti asi 2 metrů. To je taková maximální hranice, pak vážka odletí. Ale tato nic.  
    Přiblížení o dalšího půl metru, znovu jsem ji vyfotil a ona nic.
   “Hrome, to není možné,” proběhlo mi hlavou.
   Lusknul jsem prsty a vážka se ani nepohla.
   “Něco není v pořádku a já na to přijdu,” pomyslel jsem si.
   A taky že v pořádku nebylo nic. Vážka se nehýbala, netřepetala křídly, její barvy ale prozrazovaly, že by ještě mohla žít. Podíval jsem se z boku a ejhle: bude vítanou potravou samičky pavouka běžníka obecného.

   Vážka zřejmě dosedla na list, kde číhal pavouk. Bleskurychle se jí zakousl do zadečku a protože jeho jed obsahuje neurotoxin, v mžiku ochrnula a čeká ji smrt. A vidíte ten nepoměr velikosti - David ulovil Goliáše.
   Lidé se ale nemusí bát, pro ně jsou tito pavouci neškodní.

Horní Suchá, 27.6.2010 :-) Bob

   Bližší informace o vážkách jsou zde.
   Před pár dny jsem se potuloval v Hostýnských vrších po naučné stezce Lukov, blízko stejnojmenného hradu. Hned první zastávkou byl rybník Bezedník. Vyčuhoval do něj spadlý kmen a kolem byl ráj kladoucích šidélek.
   Lehl jsem si na něj, sklonil hlavu s fotoparátem co nejníž a vyfotil šidélka kladoucí vajíčka do pletiva vodních rostlin.
   Takřka se nebála a nechala mě cvakat fotoaparátem do libosti. Byl bych na tom Bezedníku vydržel až do večera, ale chtěl jsem si projít celou naučnou stezku a tak jsem se po hodině vydal zase dál.
   Další informace a fotografie těchto šidélek na blogu jsou například zde a tady.

Lukov - rybník Bezedník, 12.6.2010 :-) Bob

   Bližší informace o vážkách jsou zde.
   Tato vážka patří mezi naše hojné druhy koncem léta. Délka těla je kolem 40 mm, rozpětí křídel až 55 mm. Zadeček může být nahnědlý až červený, nohy černé se zevními žlutými pruhy. Samička klade vajíčka do vlhké půdy nebo vody až do konce října, larvy dospívají další rok na jaře.
   Vážka mi ale dala. Narazil jsem na ni, když se vyhřívala na kameni. Slunce stálo poměrně nízko nad obzorem a můj stín sahal až za horizont. Vyfotil jsem ji tedy zezadu a pokoušel se ji obejít tak, aby ji nevyplašil stín. Ale kdepak. Sotva jsem začal dělat úhybný manévr zmizela a i přes mé nehnuté čekání se již neobjevila.
   Záměna v determinaci by byla možná za vážku žíhanou (Sympetrum striolatum) a já děkuji Lukáši Konečnému za radu.

Horní Hoštice, 3.10.2009 :-) Bob

   Bližší informace o řádu vážek jsou zde.
   Šídlo modré patří mezi naše hojné druhy. Vyskytuje se v celé Evropě,  dosahuje délky kolem  80 mm  s rozpětím křídel až 110 mm. Na čele má tmavou skvrnu podobající se písmenu T. Vyskytuje se u všech stojatých vod, tůněk, rybníků. Vývoj nymf trvá dva roky, živí se larvami komárů, jepic, perloočkami. Dospělé šídlo létá od června do listopadu.

   Při fotografování tohoto šídla jsem si bezvadně odpočinul. Mělo pravidelnou letovou dráhu se zastávkou u leknínů v rybníčku. Já jsem se tedy u nich natáhl, v pravidelných intervalech fotil přilétající šídlo, sluncem se nechal šimrat na hlavě a bylo mi blaze.
   Článek věnuji neteři Janince, která odlétá do Austrálie na delší dobu. Když jí bude smutno, podívá se na tyto vážky a hned bude veselejší.

Řeka - Beskydy, 30.8.2009 :-) Bob

   Bližší informace a další fotografie řádu vážek jsou zde.
   Délka těla tohoto šidélka je kolem 35 mm, rozpětí křídel 45 mm.  Vyskytuje se u mírně tekoucích nebo stojatých vod na celém našem území až do podhorských oblastí. Larvy jsou dravé, dýchají vzdušnicemi na konci zadečku a brzy na jaře se přeměňují v imago.
   Na fotografii jse sameček držící klíšťkami na konci zadečku samičku. Při vlastní kopulaci se zadeček samičky napojí na druhý a třetí zadečkový článek samečka, kde jsou umístěny pohlavní orgány. Pak společně vytvoří charakteristické srdíčko.
   Fotografování těchto šidélek jsem vůbec nečekal. Jen jsem se tak toulal kolem vodní nádrže, Canon byl přehozený na záda a v levé ruce jsem měl čokoládový nanuk “Magnum”. A co teď? Kam zahodit nanuk a jak se dostat k fotoaparátu? Nanuk jsem vrazil do pusy (ještě teď je zmražená), fotoaparát jsem pomalu posunul před sebe a víceméně necíleně zmáčkl spoušť. A vznikl tento snímek. Sám jej nazývám “Voraři”, stéblo s šidélky ve větru pomalu plulo kolem mně a já si vzpomněl na Pieniny.
   Poděkování patří Lukáši Konečnému, který mi poskytl bližší informace.

Pískovna v Písečné,  17.5.2009 :-) Bob