Hledání


Země návštěvníků

Locations of visitors to this page

Šidélko ruměnné (Pyrrhosoma nymphula, Sulzer 1776)

Pyrrhosoma nymphula (šidélko ruměnné)

   Bližší informace a další fotografie řádu vážek jsou zde.
   Délka těla tohoto šidélka je kolem 35 mm, rozpětí křídel 45 mm.  Vyskytuje se u mírně tekoucích nebo stojatých vod na celém našem území až do podhorských oblastí. Larvy jsou dravé, dýchají vzdušnicemi na konci zadečku a brzy na jaře se přeměňují v imago.
   Na fotografii jse sameček držící klíšťkami na konci zadečku samičku. Při vlastní kopulaci se zadeček samičky napojí na druhý a třetí zadečkový článek samečka, kde jsou umístěny pohlavní orgány. Pak společně vytvoří charakteristické srdíčko.
   Fotografování těchto šidélek jsem vůbec nečekal. Jen jsem se tak toulal kolem vodní nádrže, Canon byl přehozený na záda a v levé ruce jsem měl čokoládový nanuk “Magnum”. A co teď? Kam zahodit nanuk a jak se dostat k fotoaparátu? Nanuk jsem vrazil do pusy (ještě teď je zmražená), fotoaparát jsem pomalu posunul před sebe a víceméně necíleně zmáčkl spoušť. A vznikl tento snímek. Sám jej nazývám “Voraři”, stéblo s šidélky ve větru pomalu plulo kolem mně a já si vzpomněl na Pieniny.
   Poděkování patří Lukáši Konečnému, který mi poskytl bližší informace.

Pískovna v Písečné,  17.5.2009 :-) Bob

Šidélko brvonohé (Platycnemis pennipes, Pallas 1771)

Platycnemis pennipes (šidélko brvonohé)

   Toto šidélko můžeme najít od května do srpna především kolem pomalu tekoucích vod a rybníků. Délka těla je do 35 mm, rozpětí křídel až 45 mm. Druhý a třetí pár nohou má rozšířená chodidla s dlouhými trny, na holeních nohou je černý pruh. Larvy přezimují ve vodě a na jaře před zakuklením vystupují na vodní rostliny.
   S šidélkem jsme si hráli na schovávanou. Hlavu si ukrývalo za trávou a jen trochu po mě pokukovalo. Když jsem se přiblížil, bleskurychle poodlétlo a znovu se na mě z úkrytu úkosem dívalo. A já jsem si vzpomněl na říkadla a obrázky od Josefa Lady, které mě doprovázely, když jsem byl malý. Jako například: “Ententýky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky …” pak jsme počítali do padesáti a šli hledat schované kamarády a kamarádky.
   V rámci vzpomínání jsem navštívil Ladovy Hrusice a pátral  po hastrmanech, rusalkách a kocouru Mikešovi. O tom ale někdy příště.
   Za determinaci šidélka děkuji Lukáši Konečnému (Lacerta).

Hrusice 

Bohušov - Osoblažsko, 24.5.2008 :-) Bob

Motýlice obecná (Calopteryx virgo, Linné)

Calopteryx virgo (motýlice obecná)

    Všeobecné informace o vážkách, šidélkách a motýlicích najdete zde.
    Tato motýlice mě ale prohnala. Procházel jsem po břehu říčky a způsobně si zde seděla na větvi. Sotva jsem se přiblížil, přeletěla na opačný břeh. A takto jsme si hráli asi půl hodiny, moje boty i kalhoty se daly ždímat, ale nakonec se slitovala a chvíli poseděla.
   Motýlice obecná má tělo dlouhé asi 40 mm, šíře křídel dosahuje 70 mm. Sameček na fotografii je má celé modré, samička průhledně hnědá. Žije prakticky v celé Evropě, vyskytuje se od května do srpna kolem pomalu tekoucích vod. Samičky kladou až 300 vajíček do listů různých vodních rostlin, někdy i pod hladinu. Larvy žijí u břehů tekoucích vod, na imaga se mění na břehu.

Calopteryx virgo (motýlice obecná)

Jablunkov, 9.7.2008 :-) Bob

Šidélko

Šidélko

V létě jsem se zabýval fotografováním motýlů na Osoblažsku a toto šidélko mě pozorovalo při práci. Takovému lákadlu se nedá odolat mimo jiné i proto, že si fotograf vyzkouší držení fotoaparátu a chvění ruky. Podobný “portrétní” snímek je i v tomto článku.

Osoblaha, 16.6.2007 :-) Bob

Jak fotografuji vážky

Sympetrum sanguineum (vážka rudá)

Na fotografování vážek se dívám jako na výbornou oddechovou záležitost. Při pořizování snímků pavouků jsem si vytipoval tři vodní lokality, kde jsem si nějakou dobu všímal nejrůznějších vážek, šídel a šidélek. Prostudoval jsem si něco o životě těchto zajímavých tvorů jak z knih, tak později z internetu a pustil se do prvních pokusů (i když mé první snímky vážek jsou staré několik desítek let).  Základní informace najdete v galerii.
Digitální pokusy jsem začal s fotoaparátem Olympus UZ 720. Makrofotografický mód jsem zavrhnul, protože k normální vážce se na vzdálenost několika centimetru prakticky nedá přiblížit. Použil jsem close-up předsádky Marumi, které jsem posléze u Olympusu SP-500 a Panasonicu DMC FZ-50 nahradil originální achromatickou předsádkou Olympus se závitem 55 mm. S touto sestavou jsem měl objektiv většinou nastavený na ohniskovou vzdálenost 300 mm a více, čímž jsem dosáhl rozostření pozadí a větší odstup od vážky. Nyní s Canonem používám standardní sestavu Canos EOS 30D, makroobjektiv Canon 100, kruhový makroblesk.

Celý článek »

« Starší články   Novější články »