Bližší informace o řádu stejnokřídlých (Homoptera) můžete najít zde.
   Opravdu ale nevím, proč se mění terminologie ve fauně. Většina knih uvádí tohoto pěkného tvora jako sítinovku, někteří (např. na Biolibu) jako kříska. Jak se má v tom laik vyznat? Stejně si myslím, že DNA analýza mění a bude měnit naše pohledy na příbuzenské vztahy. Jen se nedopustit omylu.
   Tento pěkný křísek dosahuje velikosti do 9 mm. Můžeme jej najít přes léto především na vlhkých půdách, v bažinách, rašeliništích, ale i na okraji lesů, loukách a v zahradách.
   Na čelním štítku (frontoklypeus) má charakteristické světlé hnědé příčné pásky, které jsou uvnitř podélně spojené. Laicky řečeno, má charakteristickou obličejovou část.

  
   Křísek zelený může z našeho pohledu i škodit. Samička poškozuje při větším rozmnožení svým kladélkem na mladých listech ovocné stromky i zeleninu.
   Při fotografování tohoto kříska jsem si musel dávat pozor na prudké pohyby. U sebemenší změny vzdálenosti objektivu odskakoval z listu a já musel čekat, až se bude cítit bezpečně.

Černá Voda, 6.9.2009 :-) Bob

   Bližší informace o řádu stejnokřídlých (Homoptera) jsou zde.
   Tento křís (možná také trochu příbuzný s plošticemi) je dlouhý kolem 10 mm a žije na našem území od nížin až do horských oblastí. Můžeme ji najít od jara až do podzimu na nejrůznějších stromech, keřích a v podrostu na zemi. Hmyzí krasavici jsem našel na starém pařezu nad Jeseníkem a vůbec se nebála.
   Neměl jsem s sebou stativ, tak jsem hranu makroblesku opřel přímo o pařez a pěnodějku fotil ze vzdálenosti několika centimetrů.
   Její larvy můžeme najít (stejně jako u ostatních pěnodějek) zabalené v ochranné pěně na stéblech trávy.

Křížový vrch u Jeseníku, 5.10.2008 :-) Bob

   Bližší informace o řádu stejnokřídlých jsou zde.
   Tento křísek patří do řádu stejnokřídlých, do podřádu křísi. Vyskytuje se běžně od května do konce června na okrajích lesů a mýtinách. Má pozorování tomu ovšem nenasvědčuji, poslední dobou vidím jejich značný úbytek (ovšem musel jsem si pořídit nové brýle).
   Dosahuje délky do 9 mm, středem předohrudi (pronota) se táhne dlouhý kýl, který vpředu přechází ve výběžky, jak je dobře patrno na fotografiích. 
   Příbuzná je ještě ostnohřbetka janovcová, která má jeden trn mířící dozadu.
   Potrava křísů je prakticky bez vyjímky ( na rozdíl od ploštic) rostlinná, většinou sají šťávu z lýkové části rostlinného cévního svazku.

Jeseníky - Pomezí, 17.6.2008 :-) Bob

Tento pěkný a známý tvoreček na našich loukách a okrajích lesů patří mezi křísy, což jsou  výhradně suchozemští živočichové živící se sáním rostlinných šťáv a jsou příbuzní s plošticemi.
Pěnodějka červená je dlouhá kolem jednoho centimetru a má výrazné, nezaměnitelné zabarvení. Okraj spodní červené skvrny je rovnoběžný s okrajem křídla, příbuzná pěnodějka nížinná má okraj skvrny více kolmý.
Žije především ve vyšších polohách na travnatých pasekách, okrajích lesů a mítinách. Larvy nacházíme v ochranném pěnovém obalu, na rozdíl od jiných pěnodějek je lze ale snadno přehlédnout. Vyskytují se spíše v dolních částech rostlin a na koříncích.

Zábřeh na Moravě, 20.5.2007 :-) Bob