Další fotografie a informace o ptácích jsou zde.
Čáp bílý patří mezi chráněné druhy naší přírody. Lze ho nalézt na vlhkých loukách, polích, kolem rybníků a často u vysokých komínů a stožárů, kde si staví hnízdo.
Délka těla je kolem 100 cm, rozpětí křídel asi 200 cm, váha mezi dvěmi až třemi kg. Jedná se o tažného ptáka, který zimuje především v subsaharské Africe a jihovýchodní Ásii. Většina populace na zimu od nás migruje do zimovišť západní cestou přes Gibraltar, část východní přes Turecko, i když občas lze nalézt jedince, kteří na jihu Evropy přezimují.
Doba hnízdění je od dubna do konce července, samička snáší 2-7 vajec.
Hlavní potravu tvoří především hmyz, žáby, drobní savci, méně již ještěrky a plazi. Za letu drží krk rovně natažený a tím se liší například od volavek, které jej ohýbají.
A jak je to s pověrou, že čáp nosí děti? Původ je v germánské mytologii, kde tento pták představoval posla bohyně Holdy, která byla manželkou vládnoucího boha Wotana. Na její pokyn čáp lovil z vody duše nenarozených a vkládal je do matek (převzato z Wikipedie).
Čápy jsem fotil na hnízdě uloženém na stožáru a předpokládám, že již odrůstající mládě si zkouší mávání křídly. Jak mě upozornila Ilona v komentáři, dospělci mají červený zobák a mladší jedinci tmavý.
Opavsko, 4.7.2012 :-) Bob
Další informace, fotografie a články o ptácích jsou zde.
Labuť velká je naším největším ptákem. Dosahuje hmotnosti 8-12 kg, rozpětí křídel je kolem 220 cm, délka 140 - 160 cm.Žije na jezerech a rybnících, naše populace je částečně tažná do severní Afriky. Živí se především vodními rostlinami, hnízdo si staví v dubnu a květnu, po 36 dnech se rodí mláďata, která jsou špinavě šedohnědá a vybarvují se až po roce. Rodiče je nekrmí, doprovází je kolem 2 měsíců. Celková populace v Evropě se odhaduje na 120 000 párů.
Etologie jest naukou o chování, tedy týká se i ptáků a nad ní jsem se právě musel zamyslet. Na rodinku labutí jsem narazil u břehu, kde ptáci uštipovali pobřežní rostliny. Oba dospěláci okamžitě začali zdvíhat křídla do polooblouku a varovně syčet. Poodešel jsem tedy dál a počkal, až se vrátí zpátky do středu rybníku a znovu se objevil na břehu. Jak jsem byl spatřen, dospěláci okamžitě vyrazili mým směrem a u břehu mě zastrašovali. Tak jsem se schoval a za pět minut pokus opakoval. A výsledek byl stejný. Labutě si to ke mně pelášily a snad mě hodlaly zabít. Čili jsem jim definitivně nesedl, i když o nějakém ohrožení mláďat nemohla být řeč. :-)
Přírodní rezervace Na Plachtě, Hradec Králové, 16.8.2014 :-) Bob
Ležel jsem si jenom tak na skoro opuštěné pláži na západním pobřeží řeckého ostrova Lefkáda a a líně pozoroval racka. S sebou jsem si vzal jen makroobjektiv Canon 100 mm ohniskové délky, protože jsem nepředpokládal fotografování něčeho většího než je dobře urostlá kudlanka. Ale tento pták se přede mnou pořád producíroval.
Tak jsem vzal svoji výbavu a rozhodl se vyzkoušet maximální bezpečnou vzdálenost, do které mě pták pustí. Byla kolem 20 metrů a tak jsem udělal pár snímků.
Larus argentatus je nejčastějším mořským rackem. Výrazná podobnost a příbuznost s rackem středomořským a bělohlavým může vést k chybě v určení druhu.
Dosahuje velikosti káněte, má žlutý zobák a masově nebo žlutě zbarvené nohy. Hnízdí v květnu až červnu, nejčastěji v koloniích na mořském pobřeží, někdy ve vnitrozemských vodách. Potravu tvoří různí mořští živočichové, vejce a mladí ptáci. Je částečně tažný, na fotografiích je sameček.
Ostrov Lefkáda, Řecko, červen 2011
Začal jsem psát článek o puštíku obecném, ale mé myšlenky se toulají jinde. Březen - měsíc knihy. A sova je symbolem.
Dřív, než napíši něco o puštíku, musím vám, čtenáři tohoto blogu, sdělit, že strašně rád čtu. Ne tak, jak mi doporučují synové: stáhni si vše do computeru nebo pédéáčka, je to rychlé a k dispozici okamžitě.
Já si pěkně jdu do knihkupectví (i internetového), objednám a koupím knihu, kde můžu listovat stránkami, lehnout si s ní do postele, založit stránky záložkou, taky u ní občas jím čokoládu nebo chroustám slané tyčinky a je mi dobře. Čas od času (záleží na únavě) se probudím k ránu a kniha mi leží na hlavě, hrudníku, břiše a jinde a otevřené stránky lákají k dalšímu čtení.
Počítače jsou perfektní a mění svět, ale večer v posteli upřednostňuji vynález pana Gutenberga a vzpomínám, jak mi máma četla před spaním knihu ”Broučci” od Jana Karafiáta a hladila mě na zádech.
Překlady ze zahraničí mi občas nesedí, kultura českého jazyka snad mizí. A tak si vybírám nejen tituly knih, ale i překladatele.
A zpátky k puštíku (třeba by mu slušely i brýle …).
Celý článek »
Další ptáky na mém blogu můžete vidět zde.
Na našem nebi můžete občas (spíš vyjímečně) vidět lovit tohoto ptáka. Patří mezi dravce z čeledi sokolovitých ( Falconidae), jeho původní oblastí rozšíření je Afrika a střední Asie. Živí se ptáky a loví za letu, při kterém jsou dobře vidět zalomená špičatá křídla a kýlovitě se zužující ocas.
Je natolik příbuzný s naším sokolem stěhovavým (Falco peregrinus), že jej někteří považují pouze za poddruh tohoto dravce, který je vzácně vidět ve volné přírodě i u nás.
Během lovu může při střemhlavém letu dosáhnout rychlosti až 300 km/hod. Asi to je v letu světový rekord v živočišné říši, stejný jako u geparda v běhu.
Celý článek »
