Tento suchozemský plž patří do čeledi hlemýžďovitých (Helicidae), můžeme jej najít na zahradách, loukách, trávnících i jinde. Dožívá se přibližně 6 let, živí se rostlinami. Jeho maximální rychlost je 5 m/h. V některých kulturách slouží jako potrava pro člověka.
Orlová-Lutyně, léto 2020 :-) Bob
Tento plž patří do čeledi Arionidae (Plzákovití). Je nejaktivnější po dešti, za potravu mu slouží houby, ale i kůra mladých stromků. Může způsobovat také velké škody na jahodách, nakousané zralé plody rychle podléhají plísním. Dobře odolává mrazu.
Orlová-Lutyně, 11.6.2020 :-) Bob
Někdy bývá nazývána také hlemýžď hajní. Je to nejčastější druh hlemýžďů v Evropě. Ulita může být kompletně žlutá, ale také s několika tmavými pásy. Živí se starými rostlinami. Patří do třídy plžů (Gastropoda),čeledi hlemýžďovitých (Helicidae).
Orlová-Lutyně, 5.6.2020 :-)Bob
Jednou večer jsem se vrátil z dobrodružné výpravy, usnul jak špalek a ráno mě probudilo klepání. V polospánku jsem přemýšlel, kde vlastně jsem a pak mi to došlo.
Jsem doma, na okna mi klepe déšť a sděluje mi, že budu lenošit.
To tedy ne. Vzhůru za dobrodružstvím. Ale nechtělo se mi, ještě chvilka lenošení by prospěla.
“Bobe, otevři oči, vyskoč z postele a dívej se. Určitě na tebe někdo čeká,” našeptával mi vnitřní hlas.
Líně jsem vstal, sešel do venkovní schránky pro poštu a v tom jsem ho spatřil.
Hlemýžď. A na novém pařezu, před pár dny totiž u nás pokáceli strom. Tak honem pro foťák, dnes je volný den, nejdu do práce a mám čas fotit.
Udělal jsem fotku z boku, portrét obličeje, vyplázl něho jazyk a čekal.
Kamarádka fotografka mi nedávno řekla, že fotila hlemýždě s vyplazeným jazykem, jak okusuje svoji ulitu. Nevěřil jsem ji, ale svým způsobem měla pravdu.
To jsem zjistil nalistováním příslušné knihy a teď z ní budu citovat:
”Na spodní straně jícnu je svalnatý vazivový útvar zvaný jazyk. Na klenutém povrchu jazyka je jemná chitinová blanka s množstvím drobných zoubků, srovnaných do příčných a podélných řad. Tento charakteristický orgán plžů, zvaný jazyková páska neboli radula, pracuje proti čelisti a krouhá potravu jako struhadlo.”
Tolik tedy citace z knihy “Měkýši” autora V.Pflegera, vydavatelství Artia, 1988, strana 17.
Na zlomek vteřiny se mi zdálo, že na mě hlemýžď mrkl a vypláznul jazyk.
Tak dost. Než mít halucinace, radši zalezu zpátky do postele, přetáhnu přikrývku přes hlavu a budu poslouchat kapky dopadající na okno.
Hlemýžď zahradní je náš největší ulitnatý plž. Vyskytuje se v nížinách a podhorských oblastech na celém našem území. Dožívá se až 6 let věku, přezimuje a proti chladu se chrání vápnitým víčkem na ulitě.
Jeseník, 16.5.2009 :-) Bob
Vážení čtenáři tohoto blogu. Tímto článkem jsem se pustil do mnou neprobádané oblasti, kterou jsou měkýši (Mollusca). Při jejich studiu v knihách vždy usínám, vzpomínám si pouze na knížky Ondřeje Sekory s Ferdou mravencem a kamarády, kdy hlemýžď vozil berušku. Takže se vracím do dětství, tvář se mi projasňuje a nabírám nový dech.
Pokud se nemýlím, tak jedním z profesionálů je Michal Maňas a tady je odkaz na jeho stránky.
Plzák španělský u nás představuje takzvaný “invazní druh”, čili není původní. Asi před 50 lety začalo jeho šíření z Portugalska a Španělska, jedná se o synantropní druh rozšířený skoro všude u nás.
Vyfotografovaný jedinec (zřejmě mladší) dosahoval délky 4 cm, oči jsou na předních tmavých stopkách a na boku je dýchací otvor.
Vyfotil jsem jej pod listím v parku a tady je popis z literatury, který se týká jeho mláďat: jsou hnědá se žlutými bočními pruhy (Hudec, Kolibáč, Laštůvka, Peňáz a kol. - Příroda České republiky).
A pohled fotografa: vzhledem k vlhkému povrchu těla jsem vyloučil fotografování bleskem. Místo doporučovaného pytlíku s rýží jako stativu jsem použil fotografický baťoh, o který jsem opřel fotoaparát a zkoušel všelijaké, hlavně delší expozice.
Teď jdu studovat dál a doufám, že neusnu.
Jablunkov, v parku pod listím, 28.3.2009 :-) Bob