Od jara až do podzimu můžeme v přírodě zahlédnout tmavší pavouky, kteří od nás prchají pryč. Ve většině případů se jedná o slíďáky, kterých je u nás kolem 30 druhů. Rod Pardosa, kam patří i slíďák mokřadní, neloví kořist pomocí pavučin, ale pomocí zraku pátrá po kořisti a když je dostatečně blízko, rychle po ní skočí.
U samičky na fotografii si všimněte kokonu a jeho světlého švu. Několik dní po páření samička upřede na zemi kruhovou základní destičku. Na ni naklade několik desítek vajíček,  snůšku překryje krycí destičkou a obě spojí nám již známým švem. Dle Buchara umožňuje tento pružný šev zčásti narovnat tělo i nohy vyvíjejícím se nymfám v kokonu.

Hrad Litice, 24.6.2006 :-) Bob

Při zimních toulkách můžete najít pod kameny tohoto pěkně vzorovaného pavouka. Je to segestra šestioká, někdy uváděná i jako segestra podkorní. Patří mezi naše nejhojnější pavouky, v létě se vyskytuje pod kůrou smrků. Délka těla dosahuje 10 mm s charakteristickým vzorem na zadečku. Při lovu využívá nálevkovité pavučiny s ústím na povrchu kůry, od kterého jsou natažena jemná signální vlákna. Pokud kořist o tyto vlákna zavadí, dojde k útoku pavouka.
Na spodním snímku můžete vidět pootevřenou zimní ložnici pavouka, jak ji lze nalézt pod zdviženým kamenem. Zařazením spáče k segestrám si nejsem jist, ale ložnice jak ložnice. :-)

Jeseník - lázně, únor 2007 :-) Bob

Tento pavouk s délkou těla kolem 15 mm patří mezi největší u nás. Je to kribelátní druh (bude vysvětleno dál) žijící v blízkosti člověka (např, sklepích, kůlnách), ale je možné jej najít i ve volné přírodě například pod kameny. Tam jsem jej našel i já a vyrušil ze zimního spánku. Vyniká robustním zadečkem se světlou skvrnou, záměna je možná i s podobnými druhy, jako je například cedivkou lesní či podkorní.

Všeobecně si cedivky lapací síť staví v úkrytu, např. pod zemí či kůrou. Má podobu rourky nebo punčošky, která se směrem na povrch rozšiřuje do nálevky a její vlákna jsou pokryta kribelovým vlášením. Některá z nich přesahují okraj a pokud se jich náhodný vetřelec dotkne, pavouk zaútočí. Vnější otvory lze často vidět v zemi v lesích například při sbírání hub, malin či jen tak, při oblíbeném lelkování.

A co to je vlastně kribelové vlášení?

Celý článek »

Poslední den v lednu jsem si udělal výlet k malé remízce pod lesem, byl jsem zvědavý, jaké dobrodružství mne potká. Chtěl jsem fotit padající kapky z tajícího sněhu v poledním slunci a v tom jsem jej uviděl. Pavouka, jak si to pádí po rozlehlé zasněžené planině. Musel také přelézat vysoké sněhové kopce a zdolávat rozsáhlá zasněžená údolí. To vše samozřejmě z pohledu jeho velikosti.

Při fotografování jsem se musel potýkat nejen s jeho rychlostí, ale i vyvážením bílé barvy a čištěním objektivu od sněhu, ale nakonec pár snímků se povedlo.

Následoval e-mail slovenskému arachnologovi Stanislavu Korenkovi, co to vlastně ten pavouk dělá uprostřed sněhu na konci ledna a žádost o přesné určení druhu. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Můj původní předpoklad , že jsem vyfotil slíďáka zemního (Trochosa terricola, Thorell 1856), nebyl potvrzen, některé slíďáky nelze přesně určit ani v binokulárním mikroskopu, ale Stano mi uvedl pár informací ze zimního života pavouků.

Například některé druhy je možno najít aktivní i v zimě, dokonce se mohou pod sněhem pářit. To mohu potvrdit i já: o aktivitě svědčí nález tohoto pavouka, před 14 dny jsem u Zábřeha na Moravě fotil metu podzimní, která lovila uprostřed sítě hmyz. Dál mi Stano napsal zajímavosti této zimy: hodně pavouků se stahuje do lidských obydlí a musel odpovídat na dotazy ohledně jedovatosti těchto tvorečků.

Vidíte sami, tato zima je opravdu jiná. Stanislavu Korenkovi ( Slovenští pavouci) bych chtěl poděkovat za pěkný e-mail s informacemi o zimním životě pavouků.

Jeseník - Pomezí, 31.1.2007 :-) Bob

Na fotografii můžete vidět samičku slíďáka s mláďaty na zádech. A jak k tomuto zajímavému jevu u slíďáků dochází?
Za několik týdnů po páření samička upřede kokon, ve kterém jsou schována vajíčka pavouků. Tento kokon si upevní na konec zadečku a nosí jej stále s sebou. Za další asi 3 týdny se ještě v kokonu vylíhnou malí pavoučci. Matka jim pomůže z kokonu ven tím, že jej otevře, a mladí pavoučci se usadí na zádech matky. Tady zůstávají několik dní až do svlékání, kdy se jim vytvoří nová chitinová pokožka (proces zvaný ekdyza - svlékání staré chitinové pokožky - se týká nejen pavouků, ale i hmyzu při růstu). Po této přeměně se již mladí pavoučci rozutečou do okolí.

Jeseník - Pomezí, 24.6.2006 :-) Bob