Po několika letech jsem u nás opět objevil tohoto křižáka, jehož kresba se mi líbí. Na blogu je o něm zmínka, teď doplním všeobecné informace.
Křižák skvostný je velký do dvou centimetrů, na zadečku má nápadnou kresbu připomínající dubový list. Vyskytuje se na loukách a krajích cest ve středních polohách. Literatura uvádí sítě nízko nad zemí, tomu ovšem odporují má pozorování před dvěmi lety, kdy jsem našel sítě na zakotvené na vrcholu trav. Přes den se nejvíce zdržuje v kruhovitém úkrytu na okraji sítě, přezimuje a dospívá v květnu až červnu. 

Jeseníky - lázně, 30.5.2007 :-) Bob

Toto je, vážení čtenáři, velice zajímavý tvor. Musím se přiznat, že jsem jej v přírodě objevil poprvé a to pod odvaleným kamenem.
Plošík větší patří společně s plošíkem menším, který se u nás taky vyskytuje, mezi sekáče. Moc se mu ale nepodobá. U nás žije především na vápencích a vyskytuje se celoročně, ovšem je ho možné nalézt i v lesích, mokřadech a na písčitých půdách. Je to specialisovaný predátor ulitových plžů. Proniká až do zadních závitů jejich schránky a plže sní, aniž by poškodil ulitu.

Jeseníky - Pomezí, 6.4.2007 :-) Bob

Při odvalování kamenů a bližším zkoumání života pod nimi jsem narazil na tohoto pěkného pavouka. V determinaci mi literatura ani internetové stránky moc nepomohly, jako obvykle jsem požádal Stana Korenka o pomoc.
Jak již plyne z názvu, domácím prostředím punčoškáře jsou naše lesy. Žije obdobným způsobem jako cedivky,  kořist chytá do pavučinové punčošky. Příbuznými druhy jsou C. terrestris a C. atropos. Znovu se musím zmínit o kribelovém vlášení. Ačkoliv tento pavouk má jenom rudimentární kribelum, taxonomicky byl přeřazen k cedivkám. Pro nás, amatérské biology, to ale není podstatné.
A ještě obligátní “pavoučí pohled”.

Jeseníky - lázně, 30.3.2007 :-) Bob

Cedivka podkorní patří mezi kribelátní pavouky ( o kribelu jsme již psali). Samička dosahuje délky 9 mm, sameček je o něco menší. Hlavohruď je tmavě zbarvená, na zadečku se vyskytuje zřetelná černá, dozadu se rozšiřující skvrna. Vyskytuje se v celé střední Evropě, je dosti hojná. Nejčastěji ji můžeme nalézt na jaře a v časném létě pod kameny, kůrou mrtvých stromů a ve skalních štěrbinách. Lapací pavučina tvoří rourku v nějakém úkrytu, směrem ven se rozšiřuje v nálevku.

Přezimující jedinci jsou již dospělí, páří se na jaře. Před kladením vajíček samička upřede komůrku, která je ze všech stran uzavřená. Svá mláďata krmí, po smrti jim slouží jako doplňková potrava.
Při tvorbě těchto fotografií trénuji se svým novým vybavením, kromě Canonu EOS 30D prodělávají zatěžkávací zkoušku úhlový hledáček a kruhový makroblesk. K tomuto příslušenství se vrátím v některém z nejbližších článků.

Jeseníky - lázně, 30.3.2007 :-) Bob

Na snímku se díváme na pokoutníka tmavého (Tegenaria atrica). K vlastnímu pavouku se ještě vrátím, teď se chci zmínit o mém novém fotoaparátu Canon EOS 30D.  Pravidelně (pokud není sníh :-)) vyrážím do přírody a v batohu mám již zmíněný fotoaparát, objektiv Canon 100/2.8 USM Macro a kruhový makroblesk MR-14EX. Váha tohoto skromného vybavení mnohonásobně přesahuje můj předchozí Olympus SP-500, většina snímků je rozmazaných buď zcela, nebo jsou lehce mázlé zřejmě pohybem zrcátka. No a ty zbylé mají špatnou expozici, pozadí nebo kompozici. Z toho je vidět, že přechod z kompaktu na zrcadlovku není zcela bez problémů. Každý den se ale podívám k Matouši Mihaličkovi, Pavlu Krásenskému, Silvestru Szabó a všem dalším, kteří fotí zrcadlovkou a musím konstatovat, že chyba je v fotografovi. A tak trénuji dál.

Jeseníky - Zlaté jezero, 18.3.2007 :-) Bob