Skákavka bronzová dosahuje délky kolem 7 mm. Má černohnědé zabarvení s úzkými světlými pásy na hlavohrudi a zadečku, kde je i pár bílých teček. Samec má bílé chloupky na pedipalpách i nohách, světlé pásky mu mohou téměř chybět. Žije na osluněných místech kolem cest a volných plochách. Dospívá začátkem jara.
Fotografování tak malého pavouka mě donutilo k zamyšlení nad mojí výbavou. Použil jsem objektiv Canon Macro 100/2.8 USM, ovšem ten je na samé hranici použitelnosti. Je výborný na motýly, brouky a vůbec na objekty s velikostí nad 1 cm, v tomto případě by ale byl vhodnější speciální makroobjektiv Canon až s pětinásobným zvětšením. Zajímají mě zkušenosti člověka, který tento objektiv vlastní.
Osoblažsko, 24.5.2008 :-) Bob
Skákavek u nás žije kolem 70 druhů. Mají protáhlé tělo, vyšší hlavohruď a silné dva poslední páry končetin, které slouží ke skákání. Oči jsou umístěny do tří řad, druhou řadu je možné pro jejich minimální velikost snadno přehlédnout. První čtyři oči v řadě jsou velké a zabírají široký zorný úhel.
Naše druhy nepoužívají k lovu sítě, kořisti se zmocňují skokem.
Arboretum Jablunkov, 16.5.2008 :-) Bob
Zdánlivě by zima mohla znamenat přestávku ve fotografování pavouků, ale není to pravda. Spící, ale i aktivní pavouky můžeme pod sněhem najít i v tomto ročním období. Ukrývají se především pod spadaným listím, kameny, dřevem i kůrou stromů. Jak vlastně vypadá život našich pavouků? Trvá zpravidla jeden rok, mladí pavoučci se líhnou na jaře, během několika měsíců dospějí a na podzim, po nakladení vajíček pro novou generaci, zahynou. Ale netýká se to všech druhů. Lovčík hajní (Pisaura mirabilis) na horním snímku z 13.1., kterého jsem našel pod spadaným listím, přezimuje polodospělý a dospívá v květnu. Pokoutník tmavý (Tegenaria atrica) na spodním snímku, fotografovaný pod odvaleným kamenem koncem zimy 2007 patří dokonce mezi dlouhožijící druhy (může se dožít až čtyř let).
Na blogu mám i další pavouky, jejichž snímky pochází ze zimního období. Jsou to například cedivka podkorní (Amaurobius fenestralis), segestra šestioká (Segestria senoculata), cedivka domovní (Amaurobius ferox), slíďák (sp. Pardosa), v obzvlášť teplé zimě jsem dokonce v lednu fotil lovící metu podzimní.
Takže fotografové, kteří se zajímají o naše pavouky, mohou s poklidem vyrazit i za třeskutých mrazů s fotoaparátem odvalovat kameny, prokutávat listí, nadzvedávat povalené kmeny stromů a být připraveni na zajímavé snímky.
Článek věnuji malé Anetce, která, ač ještě chodí do školky, se zajímá o snímky malých potvůrek, prohlíží si se mnou fotografie v časopise National Geographic a společně jíme gumové bonbóny.
Jeseník, 27.1.2008 :-) Bob
Oči pavoukovců, především pavouků, mě vždy svým rozložením fascinovaly. Na horním snímku je pohled na hlavu jednoho ze sekáčů. Nad oky, posazenými do očního hrbolu, je vidět papilární linie, kterou jsem nalezl u všech druhů sekáčů. Její funkce je mi zcela neznámá, ani na internetu jsem nenašel žádnou studii, která by se tímto problémem zabývala, stejně tak není nikde zmínka o funkci očí zástupců řádu sekáči (Opiliones). O to častěji zmiňované jsou funkce a popisy očí řádu pavouci (Araneae).
Celý článek »
Tato sametka, stejně jako další roztoči (například klíště obecné), štíři, solifugy a sekáči, je příbuzná pavoukům a spolu vytváří třídu pavoukovců.
Její délka těla je kolem 5 mm, tělo má porostlé červenými chloupky. Žije pod vlhkým listím, kusy dřeva i kameny. Kořistí jsou především půdní živočichové. Vyvíjí se z vajíček, přes stádium larvy a nymfy dospívá v imago. Především larvy parazitují na různém hmyzu, ze kterého vysávají krev.
Zřejmě známější je drobná sametka podzimní (Trombicula autumnalis). Její malinké larvy se mohou přisát i na člověka a způsobují svědivou, zarudlou vyrážku.
Jeseníky - lázně, 6.4.2007 :-) Bob
