Tento rok jsem několikrát projížděl dálnicí mezi Bratislavou a Žilinou a magicky mne přitahovala zřícenina hradu ležící po pravé straně u Trenčína. V červenci jsem se rozhodl jej blíže prozkoumat. Uvádím atypicky napřed noční fotografie, je to velký zážitek vidět hrad osvětlený v noci.
Zřícenina hradu vytváří výraznou dominantu obce Beckov, leží na okraji Povážského Inovce v okrese Nové Mesto nad Váhom.
Hrad je vystavěn na vápencovém bradle asi 70 m vysokém nad stejnojmennou vesnicí. První zmínka o něm je z 12. století v “Anonymově kronice”. Hrad tehdy tvořila čtyřhranná věž s ochrannou zdí a přilehlý palác. Ovšem osídlení tohoto bradla je dokladováno již ze začátku našeho letopočtu. Po roce 1388 jej Stibor ze Stibořic nechal přestavět na relativně pohodlný rytířský hrad.
Po vymření Stiborovců v roce 1437 získal hrad rod Bánfiovců, kteří jej v 16. století přeměnili na renesanční pevnost a šlechtické sídlo s budovami sjednocenými obloukovitou atikou. Po roce 1646, kdy Bánfiovci vymřeli, hrad postupně chátral. Definitivní tečku nad jeho honosností vykonal požár v roce 1729.
Nyní je hrad zařazen mezi Národní kulturní památky, dříve byl někdy uváděn i jako hrad Blundus, Bolondos. Na spodní fotografii je maketa hradu umístěna v beckovském muzeu.
Pod perexem v pokračování článku jsou k dispozici fotografie hradu ve dne a adresa ubytování, kde se mi líbilo.
Celý článek »
Zřícenina hradu leží v blízkosti vesničky Třísov (keltské oppidum) na soutoku Vltavy a Kremežského potoka. Osídlení této lokality je známo již z přelomu starší a střední doby bronzové (1500 let př.n.l.), kdy zde stálo hradiště vytvářející strategický bod na komunikaci podél Vltavy.
První písemná zmínka o hradu je z roku 1349. Tehdy dal král Karel IV. povolení k jeho stavbě rodu Rožmberků pod názvem Maidštejn či Menštejn. Trvale do našich dějin se zapsal v roce 1394, kdy zde byl vězněn král Václav IV. na své cestě do Rakouska.
V roce 1506 byl hrad opuštěn, roku 1541 jsou z něj již zříceniny. Svou délkou 210 metrů a šířkou 45 metrů patří k největším zříceninám v Čechách.
Na hradě je ovšem živo i dnes, jak uvidíte pod perexem.
Celý článek »
Na své cestě po Českokrumlovsku jsem měl to štěstí navštívit staré keltské oppidum Třísov. V podstatě z něj toho moc nezbylo, pouze lesík, zoraná pole a malá mohyla. Keltové jej údajně nazvývali Magdunum (opevněné město). Hradiště je rozloženo na ploše 26 ha, je obtékáno Kremžským potokem a Vltavou. Původně mělo oppidum 2 akropole proti sobě a tak jsem se rozhodl se na ně podívat.Staří Keltové, Germáni i Slované stavěli svá obydlí mimo jiné na místech “energetických výronů” a zajímalo mne, zda sám nějaké najdu.
Zaparkoval jsem vůz (stařičký, ale spolehlivý Opel) v zakázané zóně (většinou spím pod širákem, v ubytovnách, hotelích, teď vyjímečně v autě - ale že byla zima).
V kruzích jsem začal pátrat po energetických náznacích, nic jsem však nenašel. Večer jsem si tedy sedl na kopeček a zadumaně pozoroval blízké pahorky, vzpomínaje na slova starého keltského druida a válečníka Amergina, pozoruje přitom tmavnoucí oblohu:
Kdo šíří světlo nad kopcem?
Kdo zná proměny luny?
Kdo zná místo, kde odpočívá slunce?
Celý článek »
Obec Štítník leží v údolí potoka Štítník asi 12 km od Rožňavy. První zmínka o ní jako o hornickém městečku je z roku 1243. Ve středověku byla poddanským městem. Zajímavostí, pro kterou tuto obec zde uvádím, je gotický evangelický kostel zařazený do národních kulturních památek.
Celý článek »
Průlom Hornádu patří jistě mezi známá místa Slovenského ráje, u některých lidí vzbuzujících obavy. Domnívám se, že za sucha a pěkného počasí se jedná o nádhernou procházku.
Náš průchod začal od vesničky Podlesok, která je obrácená k Vysokým Tatrám (viz horní snímek). Cesta je jištěna kovovými rošty, jistícími lany a žebříky, takže si všichni užijí své.
Toto je pohled na jistící rošty přišroubované ke skalám.
Celý článek »
