Sameček je zhruba 5-10 cm velký, samičky bývají o trochu menší. Jedná se u nás o nejrozšířenější druh ocasatých obojživelníků.  Rozmnožování probíhá ve vodě od dubna do června, za potravu mu slouží především drobný hmyz, červy, žížaly. Aktivní je především v noci.

Jeseníky v létě před lety.                                                                                 :-) Bob

Tato žába dosahuje délky kolem 10 cm, vyskytuje se na vlhkých místech, někdy také dále od vody. Je aktivní ve dne i v noci, živí se červy, hmyzem i dalšími drobnými živočichy. Tře se na jaře, vajíčka se vznášejí ve skupinách ve vodě.

Někde a někdy na Moravě                                                                                                          :-) Bob

   Další obrázky a odkazy na články o obojživelnících jsou zde.
   Vyrazil jsem za známými do Beskyd s tím, že se budu věnovat jim a ne fotografování. I když - vím, že v oblasti, kam jsem jel, se poměrně hojně vyskytují mloci. A v hlavě se mi honily tyto myšlenky:
   “Nebudu fotit, budu se věnovat kamarádům, nebudu se rozptylovat, dlouho jsem je neviděl, schválně si nevezmu makroobjektiv, musím zpracovat hodně fotek, neotravuj, nutkavá myšlenko na zkoumání přírody … Ale co kdybych přece jen narazil na mloka …?”
   Tak jsem sice vzal můj Canon EOS 50D, ale bez makrovýbavy, pouze se základním objektivem Tamron 18-270mm F/3.5-6.3 DiII, který mám  od loňského roku.
   A samozřejmě - už se šeřilo, když jsem scházel do údolí a narazil na mloka, který mi hleděl do očí:
   “Bobe, čekám tady na tebe už drahnou chvíli, málem mě přejelo smradlavé SUV. Vytáhni foťák a hoď s sebou, protože jdu lovit.”
   Nechtěl jsem použít systémový blesk, to u těchto živočichů nemá smysl kvůli odrazům vlhké kůže, zvýšil jsem ISO na 1250 a v houstnoucím šeru pořídil aspoň pár snímků.
   Mlok skvrnitý patří mezi naše ubývající ocasaté obojživelníky. Samec dosahuje délky kolem 16 cm, samice je o trochu větší. Základní zbarvení je černé se žlutými skvrnami. Obývá především listnaté lesy s dostatkem vody v podobě čistých potoků a tůněk. Živí se hlavně slimáky, brouky a jejich larvami, žížalami, patří mezi noční živočichy.
   V pokožce má umístěny jedové žlázy, nejúčinnější složkou u našeho mloka východního je alkaloid Samandaron.
U člověka může kontakt s ním vyvolat pálení sliznic a slzení očí, jiná intoxikace nepřipadá asi v úvahu (neznám nikoho, kdo by pojídal syrové mloky).  U drobných zvířat může způsobit křeče, neklid, obrnu dýchacího ústrojí.

Řeka - Beskydy, 1.6.2013, :-) Bob

   Bližší informace o obojživelnících jsou zde.
   Při mých toulkách Hostýnskými vrchy jsem z jednoho prameniště narazil na velké množství malých žabek. Skoro všechny utekly, ale tato jedna zůstala stát a zvědavě se na mě dívala. A to znamenalo výzvu k fotografování.
   Samotná žabka byla hodně malá, tak dva cm. Snažil jsem se dostat fotoaparát co nejvíce k zemi, aby vznikl portrét z částečného podhledu. Problém nastal, když jsem chtěl k hledáčku přiložit oko. Nevešlo se tam. Řešení se nabízí hned několik: vybrat jiný úhel záběru, mít výklopný LCD displej (např. fotoaparáty Panasonic DMC-FZ50, zrcadlovka Olympus E-330), použít úhlový hledáček na okulár (je vidět nasazený na mém Canonu tady), eventuelně se zahrabat do země. Záběr se nakonec podařil, ale fotoaparát jsem opatrně posouval takřka milimetr po milimetru a pořád kontroloval hloubku ostrosti.
   Malá žabka je ropucha obecná (Bufo bufo). Její popis jsem již na blogu uveřejnil, v tomto případě mi sloužila jako objekt ke trénování fotografie zblízka.

Hostýnské vrchy, 24.7.2007 :-) Bob

Na jedné z našich společných toulek přírodou mi Lukáš Konečný ( sdružení Lacerta, odkaz na pravé straně blogu) ukazoval živočichy které moc neznám - obojživelníky. S obdivem jsem hleděl, jak z kdejaké kaluže, malé vodní plochy nebo jen tak, snad z klobouku, vytahuje různé žabky. Já bych je v žádném případě nenašel. Tuto pěknou kuňku jsme objevili v polozatopeném lomu.
Je to menší žabka, dosahuje velikosti 5 cm. Vyskytuje se pouze v Evropě a to ve středních polohách na malých vodních plochách. Typická je žlutá barva břicha, která musí přesahovat 50% plochy. Pulci se vyvíjí dva měsíce, může být i více generací do roka. Kuňka žlutobřichá se může dožít až 15 let věku, u nás patří mezi chráněné druhy.
Živí se červy a hmyzem.

Jeseníky - lom v Supíkovicích, 17.4.2007 :-) Bob