Dlouhou dobu jsem jezdil na Slovensko kolem Bílých Karpat, díval se na krásné bukové lesy, přemýšlel o hmyzu, rostlinách, duši hor, až jsem zabrzdil auto a vyrazil.
Cestu jsem začal asi čtyři kilometry od nejvyšší hory u Kamenné boudy. Vzhledem k pozdnímu období (byla mi zima, ruce jsem měl studené a hmyz se neobjevil), jsem vršek dosáhnul za krátkou chvilku. Počasí bylo bezvadné, můžete jej vidět na fotografiích. Les mi trochu připomínal Bukové hory u Egeru. Všude samý buk, občas habr, na obloze létaly stíhačky. Asi byly české a slovenské, ovšem hranice pro ně neplatily. Zřejmě letci byli, stejně jako já, federalisté, kteří ještě nepřijmuli rozdělení Československa na Česko a Slovensko.
Na samém vrcholu je vysílací věž a bezvadný výhled. Na další fotografii můžete vidět můj stín při fotografování české strany. Dívám se směrem na Dolní a Horní Němčí a vesnici Hluk, která je známá svojí “jízdou králů”. V Němčí bylo teplo, pro jistotu jsem si vzal bundu a nelitoval jsem. Opíral se do mně vítr a čekal, kdy zmrznu :-).
Celý článek »
V krátkém volném čase mezi službou nemocným a jejich léčením, přírodozpytem (archaické slovo) a láteřením nad dokumenty certifikace ISO jsem vyrazil na Orlické hory, konkrétně se podívat na jejich nejvyšší vrchol - Velkou Deštnou.
Jak je vidět na první fotografii, její název není nahodilý. Pršelo, foukal studený vítr, na letní čas byla vlezlá zima a vrchol se snažil dostát svému jménu. Aby taky ne, průměrný roční úhrn srážek prý dosahuje 1350 mm ( na základě těchto informací jsem vzal metr, poměřil délku a výška vodního sloupce mi sahá po hrudník).
Takřka přesně před rokem jsem byl na stejném místě a jak je vidět na druhé fotografii, i zde může být pěkné počasí.
CHKO (chráněná krajinná oblast) Orlické hory byla vyhlášena v roce 1969 na území 204 km čtverečných. Kdysi dávno tady převládaly jedle a buky, byly ku škodě všech vykáceny a nahrazeny smrčinou. V 70-tých letech jsem tady vícekrát procházel a nikdy jsem nezaznamenal pěkné výhledy do okolí. Až kůrovcová kalamita 80-tých let 20.století zapřičinila vykácení porostů a vzhled Velké Deštné takový, jaký je.
Původní nová rozhledna byla postavena v roce 1992 a věnována Štefanu Matějkovi, tehdejšímu členu Horské služby. Postupně při nepříznivém počasí chátrala a byla rekonstruována v roce 2003.
Celý článek »
Se synem jsme se před pár dny toulali jako trempové po Beskydech (článek napíši později), ale včera jsme za úmorného vedra zdolali nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd - Lysou horu. Pokud se nemylím, dříve se tento nejvvyšší vrchol jmenoval Gigula podle horalských zvyků, propagoval jej i Petr Bezruč. Jeho chata, která byla postavena v roce 1934, vyhořela v roce 1978. Občerstvení je zde zajištěno pouze v bufetech a restauraci, na samotném vršku je meteorologická stanice. Dlouhodobé průměrné roční teploty jsou zde 2.5 st.C, dále jsou zde extrémní srážky.
Náš nástup na Lysou horu začínal na Bílém Kříži, ale mnohem vice se mi líbila naše zpáteční cesta po žluté značce směrem ke Krásné pod Lysou horou a k k Pražmu.
Lysá hora, Beskydy, 1.7.2008 :-) Bob
Jak můžete vidět na fotografii, během toulek se synem jsme se neměli špatně. Občas nám přálo počasí, občas jsme zmokli a byli utahaní, ale o zážitky z cest nebyla nouze. Vrchol Plechý je nejvyšší kopec v české části Šumavy. Původně jsme na něj nemířili, ale nenavštivte ho po prohlídce Schwarzenberského plavebního kanálu. Hlavně když se vám na něm zdá, že voda teče místy do kopce a Plechý je opticky co by kamenem dohodil.
Celý článek »
Maje po dovolené, byl jsem nabit pozitivní energií a chutí opět někam vylézt. Samozřejmě se mi jako první nabídla Sněžka v Krkonoších. Její vrchol s nadmořskou výškou 1602 m.n.m. je nejvyšší u nás v Česku. Z literatury jsem se dověděl, že první doložený výstup byl v roce 1456, ovšem již dříve tudy vedla cesta spojující Prahu s Vratislaví. Takže o cíli bylo rozhodnuto. A teď kdy a jak. Je to přece jenom daleko od mého horského sídla.
Jednou v noci na sobotu se mi zdál parádní sen a já jsem se vzbudil o půl jedné smíchy a vyspaný. Takže bylo rozhodnuto kdy pojedu a jak. Rozložil jsem mapu, mrknul na směr, vytáhnul auto a o půl šesté nad ránem jsem již parkoval v Peci pod Sněžkou.
Celý článek »
