Babočka paví oko, zatím všední motýl našich pasek. Ideální na první pokusy v makrofotografii, ale pozor. Ne vždy je jednoduché se k tomuto motýlu přiblížit na “fotografickou vzdálenost”. Fotograf nesmí dupat, funět, lámat porost kolem tohoto tvorečka, foukat na něj kouř z cigarety a vůbec má zakázáno mnoho činností. Snad čtenář nabyde dojmu, že ideální by bylo jej nabodnout na špendlík, ať se konečně přestane hýbat, zmrazit kelenem či tekutým dusíkem, chytnout do síťky a vyrazit dech zmáčknutím tělíčka mezi palcem a ukazováčkem, vyzkoušet etérovou narkotizační smrt, utopit jej v chloroformu či použít další z mnoha způsobů knokautů. To bychom již ale nebyli fotografové. Prostě nejlepší je chovat se opatrně a doufat ve štěstěnu. Babočka paví oko (Nymphalis io L.), 16.7.2005. Olympus UZ 720, ISO 100, čas 1/80s, clona 5,0, ohn. vzdálenost 13,62, expozice s preferencí clony, předsádka Marumi close-up 2 dioptrie.

Letos v červenci jsem se vracel autem z pracovního jednání. Vozím s sebou vždy fotoaparát, jeden nikdy neví, co spatří. Trochu unavený jsem se zastavil u malého rybníka u cesty, vzal fotoaparát a vyrazil na obchůzku kolem břehu. A již na dálku jsem uviděl nezaměnitelnou modrou skvrnu, batolce duhového. Jedná se o vzácného, plachého motýla, který je pouze málokdy k vidění. Seděl si jen tak na keři nad vodní hladinou a já se modlil, aby neuletěl. Mé prosby byly vyslyšeny, dokonce mi začal pózovat jak modelka. A tady je jedna z fotek. Batolec duhový (Apatura iris L.), Olympus UZ 720, ISO 100, čas 1/100s, clona 6,3, ohn. vzdálenost 20,5mm, předsádka close-up Marumi 4 dioptrie. Fotograf byl zavěšen prakticky na jedné ruce nad břehem tůně a celou dobu focení si s motýlem povídal (motýli to mají rádi stejně jako žena rozhovor s milým večer v posteli).