Po prohlídce hradu Boldogkő si zapadající světlo začalo malovat. A já jsem vzal fotoaparát a fotil. Možná se mi nepodařilo zachytit atmosféru, ale všude vládl klid, mír a pohoda. Vše bylo tak, jak má být, abychom se na třetí planetě sluneční soustavy kdesi na periferii galaxií cítili dobře.
Jsem na cestách, milí čtenáři, a kromě vzdělávání podnikám dobrodružné toulky a sbírám fotografický materiál. Všem vám posílám deštivý pozdrav se zmoklým plicníkem lékařským.
19.4.2008 :-) Bob
“To je ale divný název článku. Nemůžeš si vymyslet nějaký lepší?”
” Nemůžu,” odpověděl jsem svému vnitřnímu hlasu. “Já jsem si ho totiž nevymyslel, on mě napadl.”
“No jo, ale žadný vyhledávač na internetu ho nenajde a obsah zůstane navždy ztracen. Kdo by taky hledal cupitání.”
“Nikdy nevíš, doba se mění,” ukončil jsem rázně diskuzi.
A jak to tedy bylo? Ležel jsem pod lípou a přemýšlel, co udělám s blížícím se sněhem, který ohlašovali meteorologové. A v tom jsem zaslechl cupitání. Ba co jenom cupitání - taky ohromné mlaskání a říhání. Sklonil jsem se blíž a odhalil některé původce těchto zvuků.
Na horní fotografii je ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus), která se zrovna ládovala plodem lípy. Občas si smlsne i na hmyzu, ale tady jsou jasně vidět její vegetariánské sklony.
Se svým makroobjektivem jsem prokutával napadané listí na zemi, ale začínal jsem tušit, že nejzajímavější věci uvidím na obloze. Podíval jsem se na ni a bylo mi vše jasné. Na výměnu objektivu a kompozici nebude čas. Stihl jsem jenom vypnout blesk, protože uznejte sami: na takovou vzdálenost je zbytečný.
Jeseníky - Branná, 15.3.2008 :-) Bob
Dobré a zlé mocnosti mají na třetí planetě sluneční soustavy svůj radar a já jsem se k této alianci přidal. Ten můj se tyčil pod listím na kopci kaolinu, je biologicky neškodný a uvedený do provozu.
Kopec kaolinu u Vidnavy, Jeseníky, 13.1.2008 :-) Bob